18.4.2010 - Dyje v Rakousku: Raabs - Drosendorf

Ráno jsme se sešli podle plánu u loděnice a začali jsme nakládat lodě a vybavení. Když jsme konečně vytáhnuli všechny věci nahoru a naložili je, tak jsme se rozdělili do aut. Já a Macek jsme byli přiděleni k osádce tranďáku. Když se všichni naskládali do aut, vyrazili jsme směr Raabs an der Thaya. Sice plánovaný odjezd měl být asi o hodinu dříve, ale nevadí, konečně jsme jeli. Zhruba do půlky cesty jel David podle paměti, pak jsme museli začít věřit technice, a tak David zadal trasu do svojí "skvělé" navigace. Z počátku nás vedla po celkem normálních silnicích, ovšem pak to přišlo! Objížďka v jedné z vesnic. Navigace s touto situací trošku nedokázala pracovat, tak jsme si udělali krásný výlet po úzké asfaltce mezi polemi, která z ničeho nic skončila. A už jsme jeli po normální polňačce. Když jsme se konečně dostali opět do civilizace a na silnici, nabrali jsme směr cíl.

Konečně jsme dojeli do Raabsu. Vyložili jsme lodě a věci a všichni se převlékli do plavebního. Ti šťastní měli neopreny a docela jsem jim záviděl, protože nebylo žádné velké teplo, ale tak jsem si říkal, že se snad moc nenamočím. Když se všichni dooblékli, jelo se odvézt auta na konec naší trasy. Za nedlouho se řidiči vrátili a vyrazilo se na vodu. Jelikož jsme měli celkem zpoždění oproti plánu, tak se docela valilo, takže "krásná vyhlídková plavba". No, aspoň jsme se ohřáli. Tak jsme jeli a jeli, až k jezu, pod kterým nás proud nahnal na skálu, kde jsme si celkem rychle vystoupili, nedobrovolně! A rázem bylo po teploučku. Fuj to byla zima.

Byl jsem komplet durch, tak mi Špenát půjčil neoprenovou bundu, aspoň něco. Ale nebyl čas, tak se valilo dál. Časem jsem se vyměnil s Mackem a sedl jsem si na kormidlo. Celkem to šlo, až na školáckou chybu ve vracáku a žbluňk. To už na nás nikdo nečekal, tudíž jsme vylili loď a jeli dál. Když jsme konečně dojeli ostatní u jezu, kde se přenášelo, tak David už měl loď pod jezem a bezohledně valil dál. No, tak jsme s Mackem sami přenesli loď a jeli dál. Za chvíli už jsme byli tak vyfluslí a promrzlí, že jsme rezignovali na to, držet krok s Davidem, který měl loď plnou otroků, kteří makali tak, jak David velel.

Když jsme konečně dojeli do cíle úplně bez sil a vytáhnuli loď z vody, valili jsme se jak o život převléct do suchých věcí. Naložili jsme lodě na vlek a jeli domů. Výlet byl fajn, řeka fajn, velitel zájezdu ????? No, věděl bych o lepších adeptech, ale všechno dobrý.

Marek

< Předchozí Další >