13.2.2010

Tento den by se dal bez nadsázky nazvat Vojtův veliký den. Přišli jsme na devátou hodinu (zároveň jsem zjistil, že čím jsem starší, tím je vstávat obtížnější). Kosa byla nezměrná, sněhu kolem, že by se dala postavit armáda sněhuláků. Copak se dělá, jakmile se objeví první sníh? Jde se se klouzat. Někdo vzal pytel na záda, někdo šel pouze po svých na kopec na kravák, kde v půli cesty se nachází prudký kopeček, jenž se dá sjíždět po všech možných vozidlech (počítám i svůj zadek). Zapomněl jsem na rozcvičku, která by se dala označit za stereotyp.

Poté, co jsme byli domlácení jak žito, napadlo nás (respektive Vojtu) sjíždět silnici na kajaku. Poté, co jsme se vyblbli na silnici, nás napadlo sjíždět kopeček za starou loděnicí. Naše obavy, že sjedeme do vody, byly překonány po prvním pokusu Vojty, který paradoxně do vody dobrovolně sjel. Nejzajímavější část dne zajistil Vojta, který se svlíkl do půl těla (té horní), sedl do kajaku a sjel do vody, kde následně zaeskymoval. Poté jsme udělali nástup a rozešli jsme se do svých domovů.

Čert

< Předchozí Další >