9.1.2010

Zase pozdě. Já se snad nenaučím chodit včas. Tentokrát to bylo kvůli sněhu. Nejprve jsem nevěděla, co si mám vzít na sebe, abych nezmrzla, a pak jsem nemohla najít lopatu, abych byla dole co nejrychleji. A tak jsem chvíli před devátou vyrazila z domu. Než jsem došla dolů, mohla jsem ždímat ponožky. Moje nepromokavé boty mi byly celkem na nic, když jsem si do nich naházela sníh vrchem. Když jsem došla dolů, všichni už vesele "sáňkovali" - na kajaku, plastu a jelo se i jednou na 550. Jezdili jsme nejprve u Lukasky, pak jsme se přesunuli za starou loděnici, kde vykáceli stromy, a jezdilo se ze silnice. Vojta se rozhodl, že dojede na kajaku až do vody, a tak si sundal bundu, mikinu i tričko a jel. Na druhý pokus tam dojel.

Pak jsme se chvilku koulovali. Vzali jsme pytle a vyrazili na smrťák. Tentokrát se Jirka rozhodl, že si nebude špinit bundu, a tak jezdil jen v tričku. Když se všichni dostatečně vyblbli a byli jsme úplně durch, šli jsme stavět sněhuláka. Bylo lehce nad nulou, a tak se stavělo velice dobře. Sněhulák vyrostl do obrovských rozměrů, a když jsme si to zdokumentovali, vyrazili jsme všichni do svých teplých domovů, kde na většinu čekaly maminky s obědem.

Barča

Další >