pátek 10.7.2009 - Vojkovice - Klášterec nad Ohří

Rosnička

Tož, dnes bude asi takto! Ráno, jak nás probudí další vedoucí dne, začne poprchat z nebe, které bude zářit nepřirozenýma barvama. Po mírné přeháňce, která bude trvat maximálně 4 hodinky, zas vysvitne slunce a zahřeje Zemi na tolik, že i lidem se bude zdát že se oteplilo, ale nenechte se ošálit svými smysly, protože je to totálně nemožné, aby se v takové chvíli oteplilo o tolik stupňů. Ovšem mírnější stoupnutí teploty očekávat můžete, stejně vám to k ničemu nepomůže páč budete makat jak šroubci na lodích, abychom těch 20 kiláků ujeli co nejdříve, takže Zemi budeme nejvíce vlastně oteplovat my. A z toho vyplývá, že za oteplování Zeměkoule si můžou vlastně lidé sami, protože moc pracují. Takže mám pro vás jednu radu "Nepracujte, pomůžete tím zabránit Globálnímu oteplování!" No a teď k večeru. Po 10-té hodině příjdou přízemní mrazíky, takže vám poradím podruhé "Nespěte s pokrčenýma nohama, protože by vám zmrzlo vše krom těch kolen." No, takže takhle to bude dnes vypadat a když nebude tak to bude úplně naopak.

Špenát


Pokladnice

Se člověk vzbudí a říká si Jooo, zítra jedem dom, to už bude pohoda. Tak jsme teda vylezli ze stanu. Všichni se mírně klepali zimou. Jen Marcela si řekla, že je teplo a našla ty nejkratší kraťase, které tam snad měla a začala vyřvávat, za jak dlouho je rozcvička. To by ještě šlo. Když nás začala tahat po celém fotbalovém hřišti, tak jsem to ještě brala, že když si dáme další kolečko, tak se třeba i zahřeju a nebude mi v těch dlouhých kalhotách a dlouhém tričku zima. A dokonce mi bylo i přáno :-) Jak krásný den. Potom začala rozcvička, prý každý jeden cvik. To jsem ale nechápala, jestli ty cviky dělá vždy jeden z nás, nebo ona. Pak rozcvička plynule přešla v hygienu, na kterou bylo výjimečně jen 8 minut.

Pak byla hodina na to, abychom všechno sbalili (asi se Marcela rozhodla, že z nás udělá rychlostní mistry v balení), tzn. stany, naše věci, erár a ještě se nasnídali. No tak jsme teda začali jíst prapodivnou hmotu, které se říkalo šunkofleky, ale připomínala spíš, že měl někdo snahu, udělat z těstovin kaši. Šla jsem pomoc holkám se stanem, jelikož sbalit jsem se stihla už před snídaní, a erár měla druhá skupinka, teda jen teoreticky, protože všechno musel umývat Míša, který je sice od nás, ale měl raport. Šla jsem vyhodit jídlo a trochu jsem mu s těma nechutně připálenýma hrncema pomohla a chvilku jsme si povídali. A pak už byla jen nuda a nástup.

Pak jsme jely s Pusou na lodi. Docela pohoda, Marcela už svítila jako sluníčko, které na obloze teda nesvítilo, ale ona nám to vynahrazovala. K svačince nám dala tyčinky. Jeden jez jsme přetahovali, a pod ním na nás čekalo hodně šutrů a málo vody, teda ta voda, co nebyla v řece, se na nás řinula z nebe. Takže jsme to tak nějak protáhli a jeli dál. Pak jsme před dalším jezem jezdili sem a tam, a nakonec jsme konečně zakotvili a vytahovali konve z lodí a lodě z vody a všechno jsme to přenesli pod jez, tam jsme zase naskočili a jeli dál. Za chvíli jsme byli v nouzovém kempu, kde jsme postavili stany a dostali oběd.

Fuj, tak tohle byl blivajz. Prý česneková pomazánka. Kdo to proboha dělá? To nepozná, že tam dal toho česneku málo a že to nejde téměř cítit? Kdyby to aspoň mělo nějakou chuť, ale připadala jsem si, že jím chleba, na kterém je asi dvoucentimetrová vrstva másla. No to nevadí :-), občas se něco nepovede. Pak jsme šli s Míšou a Vojtou pro vodu. Tak jsme si tak procházeli to městečko a zjistili, že je to snad milionářská čtvrt. Nakonec se nás majitel kempu zeptal, jestli chceme vodu a napustil nám ji. Vypadal jak nějaký zničený starý děda, který celý život pracoval jako dělník a bydlí ve starém trochu už se rozpadajícím domě se starou sesychající bábou. Jeho bábu jsme teda neviděli, ale jeho dům rozhodně nebyl starý a rozpadající. Honosná vila se čtyřmi psy, dvěma luxusními auty, jezírkem a skalkou, velikou zahradou a bůh ví, jak to vypadalo uvnitř.

Potom už jsme leželi jen ve stanu a četli si, protože bylo hnusně. Marcela udělala večeři - svíčkovou. Po večeři jsme šli hrát hru. Naši celotáborovou. Běhali jsme a sbírali nějaké drobnosti. Když jsme jich měli na každého padesát, mohli nás vzít do restaurace, kde jsme dostali pohár a pití dle výběru. Pak jsme dorazili a hygiena a pak jsme šli spát. A co se dělo pak, to už je po půlnoci, nový den :-)

Angell

Přejít na:
28.6.   29.6.   30.6.   1.7.   2.7.   3.7.   4.7.   5.7.   6.7.   7.7.   8.7.   9.7.   10.7.   11.7.  
< Předchozí Další >