9.2.2008

Dnes ráno sahala rtuť teploměru na nulu, ale stejně jsem se donutil vstát z postele o něco dřív, abych stihl naši oddílovou schůzku.

Když sem přijel před loděnici David zjistil že nikdo nemá klíče a že pro ně musí jet, takže nám dal nástup před "branami" loděnice a poslal nás na rozcvičku. Dnešní rozcvička byla trošku nestandartní, protože jsme si místo obvyklého běhu a protahování zahráli taky na honěnou a na schovávanou.

Jakmile David dovezl klíče, dali jsme si věci do nové loděnice a šli jsme navštívit hřiště té staré. Po cestě od nové ke staré loděnici mě překvapila nečekaně malá tíha bot, protože vždy když tudy jdeme je tu tolik bláta že máme boty asi třikrát těžší. Dnes ovšem kvůli nízkým teplotám bylo bláto zmrzlé takže cesta proběhla poněkud snadněji než obvykle.

Když jsme došli na hřiště, Lucka navrhla, že bychom mohli hrát na vlky a ovečky. Hra ze začátku nedávala smysl, ale později začala všechny bavit, takže jsme ji hráli opravdu dost dlouho.

Potom si nás dal předvolat šaman Velká Karimatka (vůdce mimozemšťanů), abychom ho přesvědčili o tom, že naše Země stojí za záchranu. Zdá se, že se nám to povedlo. Když jsme skončili s vyjednáváním, vrátili jsme se zpátky do nové loděnice. Tam jsme dostali s Vojtou za úkol vyvrtat do zdi dvě díry, do nich umístit hmoždinky, do těch skoby a nakonec tam pověsit poličku. Takto jednoduchý úkol ovšem nebyl pro nás s Vojtou nijak snadný, protože vrtačka nebyla dost silná na to, aby zašroubovala skoby do hmoždinek, takže jsme se o to pokoušeli ručně což ovšem bez šroubováku nebylo nijak snadné. Nakonec nás zachránil Petr, když nám přinesl kombinačky. Pán bůh mu to zaplať. Poličku jsme pověsili a byla i docela rovně.

Nakonec nás David přivolal na nástup jeho pronikavým pískotem. Na nástupu mě pověřil úkolem napsat tuto kroniku. No a pak jsme se rozloučili a šli domů.

Marek

< Předchozí Další >