Tábor na Váhu a Hronu - souhrnně

Konečně! Před námi jsou prázdniny a s nimi i čtrnáct úžasných táborových dní plných mokra, hladu a sebeovládání. Ale hlavně taky srandy, dobrodružství a napínavých zážitků! Všichni jsme se, plni očekávání sešli 8.7. na vlakovém nádraží. (Obyčejně létáváme osobním tryskáčem, ale řekli jsme si, že se pro jednou uskromníme). Letos nás vláček odvážel směrem Váh. Cesta byla dlouhá, asi tááááááááááááááááááááááákh... možná i trošku víc...ale vodák je tvor spavý a hravý, takže nám to docela rychle uteklo a co nevidět jsme se vybaťohovávali v Králově Lehotě.

Tak jsme postavili stany... a zase je složili a postavili znovu, protože se nám nějak nepovedly bo co... nějak jsme přes ten rok vyšli ze cviku... když jsme konečně zdárně postavili tábor, namířili jsme směr louka, kde jsme si trochu poblbli a už tu byl večer a s ním první táborový nástup a po něm táboráček.

V noci se dělo cosi nevysvětlitelného... co se ale ráno vysvětlilo. Všichni jsme našli ve stanech dopis, ve kterém jsme se dozvěděli, že jsme se ocitli v docela velkém průšvihu... přenesli jsme se do jakéhosi neznámého období a když do 12 hodin nezjistíme do kterého, nepřežijeme. V našem zájmu je tedy dostat se zpět do 21.století a to tak, že budeme cestovat několika obdobími, nacházet časovou bránu a doufat, že se nerozložíme na molekuly a ve zdraví se dostaneme domů. Dobrodružství začíná... (pravidla táborové hry)

My se ale ani nebezpečím smrti nenecháme vyvést z rovnováhy a jdeme si zařádit na vodu... jen si trochu více všímáme okolí. Kde to jenom jsme? Řeka se chová úplně stejně jako u nás: Staví nám úmyslně do cesty kameny, které tam předtím URČITĚ nebyly, rve nám násilně do rukou větvě stromů, přilepuje nám ruce k bortům, bere nám pádla... a my se vesele cvakáme a cvakáme. Když se dosyta vycvakáme, dáme si poradu, kde společně přijdeme na to, kde jsme se to ocitli a tak si dáme za odměnu oběd. Náš časový průvodce (familiárně mu říkáme doktore) nám naši domněnku potvrdí a my si na nějaký čas oddychneme. Odpoledne se nese v duchu her a plnění doktorových přání, díky jejichž splnění nás milostivě večer provede časovou bránou do dalšího období... tak to oslavíme hygienou (výjimečně!), ohněm, zpěvem a kytárkama a jdeme nabrat síly na další den.

Ten začal tradičně v půl osmé rozcvičkou. Pak jsme se vrhli na snídani, kterou nám služba ukuchtila, spakovali jsme celý tábor, což nám trvalo, jak Dejf podotknul hróóózně dlouho a vyrazili jsme na naši první etápku. Ta byla docela pohodová, na oběd jsme si našli pěkné místečko a zblajzli na něm chleba s pomazánkou (pozn.: Tonda by ještě jed) a když jsme dorazili na místo určení, vyrazili jsme nejdřív na průzkum města, kde jsme si něco málo nakoupili a vraceli se zpět zprovoznit tábor. Když jsme měli radu, zjistili jsme, že si nejsme úplně jistí, kde že to jsme, a tak jsme o sobě pro jistotu napsali krásné a pochvalné nekrology, kdyby nám to náhodou nevyšlo... vyšlo to! Hurá!!! Večer procházíme bránou do dalšího období...

Další etapový den jsme opět nesplnili Dejvův "balící limit", přešvihli jsme ho o 45 minutek... Stane se no... ale hlavní je, že jsme všichni a se vším (později zjistíme, že nám chybí nožka od koleček) vypluli na vodičku směr dopředu. Když jsme dorazili do Kralovan, šli jsme se všichni povinně umýt do řeky (teplá voda z kohoutku by nás totiž umyla až moc) a zářivě čistí jsme si šli hrát na hřiště běhací hru, u které jsme se opět krásně zpotili.

Další den je tak trochu smuteční - loučíme se s Váhem, a tak trochu radostný - jedeme na Hron!! A to opět naším oblíbeným dopravním prostředkem - trysk...vlakem! Dokodrcáme se do našeho nového tábora, kde se rozbalíme a zabalíme a ještě jednou rozbalíme... (trénujeme na přebor ve skládání a rozkládání stanů). Když to všechno konečně postavíme a najíme se (pozn. Tonda se opět dosyta nenajedl), dozvíme se, že obyvatelé zdejšího období nás do dalšího období pustí jen, když jim pomůžeme v právě probíhající bitvě katolíků a kališníků. Tak jsme se rozdělili, chvilku se pobili a nakonec je všechny usmířili. Hurá do dalšího období!

Ode dneška se nám v oddíle potulují mlčící a nející jedinci. Murdoc drží už od večera bobříka mlčení, rozhodla se letos ulovit tři orlí pera. A tak celý den jen mává rukama, dupe, skáče a píská, aby se s námi domluvila Nejzajímavější to měla asi Janča Č, která s ní jela na lodi. No, každopádně s námi zvládla bez protestů i hrát Na Raně a jiné hry a večer po nástupu jsme ji mohli všichni pochválit za splnění pera.

Radka pro změnu od včerejška drží hladovku (jestli je to vzhledem k našemu táborovému jídelníčku výhoda nebo nevýhoda, to je diskutabilní). A tak s sebou pořád nosí rohlík a jablko, aby se do něj mohla v deset hodin, zrovna když čekáme na semaforu na cestě do Bánský, hladově zakousnout. Ve městě jsme se pořádně nadlábli a pak jsme se šli s plnýma břichama vyvalit na bazén. Když jsme se vybazénovali, šli jsme ještě do kina na Harryho. A ti, kterým to nestačilo se utíkali ještě vyřádit do muzea Slovenského národního povstání. A z civilizace zase zpátky do lesů...

Když už se druhé ráno probouzíme v tábořišti Iliaš, kde jsme měli stoják, hřeje nás myšlenka, že opět budeme středem pozornosti celého kempu, až zase budeme v rámci rozcvičky kličkovat mezi všemi stany. A co teprve když si navzájem všichni čistíme zuby!

No, po přehlídce jsme se sbalili a vydali na vodu, tentokrát na chvilku jenom ve vestách. Učili jsme se splouvat na nich řeku. A po malém tréninku hurá na další etapu! K obídku nám hrála hudba z hasičského bálu a hned po něm jedeme dál. Cestou nás sice zastihla bouřka, ale my jsme se nenechali zastrašit a udělali jsme to, co by asi v naší situaci udělal každý. Vlezli jsme na břeh a začali tančit a zpívat africké zaklínadlo proti dešti. Když dorazíme, promoklí jak myši, do Medokýše, poznáme, že jsme v pravěku a to nám notně zvedne náladu. A tak zvesela postavíme tábor (už se viditelně lepšíme!), dojdeme pro vodu, uvaříme a večer se vydáme do lesa na bojovku, při které dokonce teče i krev! Naštěstí jen z nosu. Po tomto krvelačném boji jsme vyčerpaní zapadli do hajan a chrupkali.

To abychom se pořádně posilnili na další dva náročné dny, kdy jsme se v posádkách vydali k jakémusi jezeru, o kterém jsme nevěděli nic, než to, že se tam chodí koupat cikáni. Nakonec jsme ale s pomocí místních lidí obě skupiny jezero našli, přespali tam a další den se společně vydali do tábora. Tam už na nás čekal mírně na sluníčku uškvařený Neptun s rodinou (asi čekali že přijdeme dřív nebo co) a nováčky čekal křest. Všichni si ho hezky užili (hlavně přihlížející), všechny dosud suchozemské krysy prošly do Neptunovy říše a staly se vodáky. Huráááááá!!

A další den nás čekalo už jen balení (už jsme se za ty dva týdny hezky vycvičili a šlo nám to špičkově!) a odjezd vláčkem domůůůůůů.

P.S. Murdocovi i Radce se podařilo získat tři orlí pera!

Petra

< Předchozí Další >