pondělí 9.7.2007 - Čierny Váh - Kráľova Lehota

Šok

V noci jsme s holkama slyšely nějaký rámus. Ráno jsme zjistily, že to slyšeli všichni a navíc jsme ráno ve stanu našli tento dopis:

1.7.1987
Všechno to začalo tím, když slovenští archeologové narazili při vykopávkách blízko Královy Lehoty na zvláštní stroj ... po výzkumu s radioaktivními izotopy uhlíku se ukázalo, že funguje jako stroj času ... a my jsme byli první expedice, která ho měla vyzkoušet ... vyráží nás dvacet mužů do doby dávno před námi...

2.7.
Kde to jsme???? Tady jsme vůbec neměli být, dostali jsme se úplně do jiné doby ... a všechny pokusy o návrat selhaly ... vůbec nevíme, co dělat...

3.7.
...nálada je ponurá ... od té doby, co se to stalo, nikdo nepromluvil ... není divu ... když nám dva členové naší expedice po děsivém cukání přímo zmizeli před očima... Bylo to jak děsivá noční můra ... nepochopitelné ... prostě se zmenšovali a zmenšovali ... až úplně zmizeli ... kéž by se nic z toho nestalo ... kéž bychom nikdy s tímto výzkumem nesouhlasili ... kéž by se ten proklatej stroj nikdy nenašel ... kéž by...

5.7.
Už od prvního dne se kolem nás motá divný člověk ... má bílý plášť a odmítá se s námi bavit ... za celé čtyři dny se nám z něj povedlo vyzvědět jen tohle: že je strážce tohoto období a že se s námi nebude bavit, dokud ho nepřesvědčíme, že nejsme blázni ... pravda ... asi tak působíme ... musíme zjistit, v jaké jsme době, a snažit se chovat co nejnenápadněji ... rozdělili jsme se do čtyř skupin ... a dál hráli každý jen za tu svoji ... v sázce je mnoho...

7.7.
Vážně to funguje. Rozdělit se do malých skupinek se skutečně vyplatilo. Jsme teď mnohem míň nápadní a lépe se nám v menším počtu spolupracuje ... zjistit, kde a kdy se nacházíme, nebylo vůbec lehké ... místní lidé se o nás díky naší počáteční nápadnosti dozvěděli a nechtějí nás pustit ze svého období ... hodíme se jim na výzkum ... a tak nám ztěžují únik, jak se dá ... simulují naší dobu, chovají a oblékají se jako my ... takže musíme dávat velký pozor na drobnosti a detaily, které se jim nepodaří ze své doby zakrýt a podle toho poznat, kde a kdy se nacházíme...

8.7.
Přišli jsme o dalšího muže ... už jsme v naší skupině jen tři ... bojím se, že tak dopadneme všichni ... podařilo se nám ale poznat, ve kterém jsme období, a tak jsme šli za strážcem a ten se s námi po tom, co jsme mu to řekli, začal konečně bavit ... vysvětlil nám, že jestli se chceme vrátit zpět, musíme projít několika dalšími časovými obdobími. V každém prý bude jeden strážce, který nás po splnění úkolu pustí do dalšího období ... ovšem ale až po tom, co poznáme období, ve kterém se nacházíme a řekneme mu to ... má to však ještě jeden háček ... v jednom období se nesmíme zdržet déle jak 24 hodin, když se tak stane, začnou působit vedlejší účinky stroje času a může se stát, že začneme neovladatelně mládnout až do fáze batolete a pak se pomalu začneme rozkládat na buňky ... to jsme už viděli...

Splnili jsme úkol a dostali se do dalšího období ... teď musíme co nejrychleji poznat, kde jsme ... jde o čas...

Tento deník tu zanechávám pro případ, že by se sem někdo dostal jako my ... modlím se, aby se tak nestalo ... a jestliže už čtete tyto řádky, pak hodně štěstí...

Mečiar

Po snídani jsme se rozdělili na dvě skupiny. První, co jede na vodu dopoledne, a druhá, co jede až po obědě. My - první půlka jsme se tedy po snídani oblekli do plavebního oblečení. Pak jsme nasedli do auta a jim se dostali na místo výjezdu lodí. Tam jsme se rozdělili do posádek a vyjeli vstříc ne příliš vodnatému Váhu.

V řece bylo hodně kamenů a první, kdo se cvakl jsme byly my - já a Peťa. Naštěstí se nic nestalo, tak jsme nasedly a jely dál. Řeka byla taky plná popadaných stromů, které jsme buď objížděli nebo podjížděli.

Podruhé jsme se cvakly o neviditelný kámen. Opět v pořádku. Tak jsme jely a jely a jely až jsme najely pod strom. Já jsem se chytla větví a už jsme byly ve vodě :-). Teď už to bylo krušnější, byl velký proud a málem nám odplula pádla. Cvakl se tu i Marek s Čertem. Zdá se, že přežili všichni, tak jsme dopluli k táboru i se vším, co málem odplavalo.

Dali jsme si druhou posádkou namazat chleba, napili jsme se čaje a převlekli se do suchého oblečení.

Druhá skupina se rozhodla na vodu jet i přes to, co jsme jim to všechno vylíčili. Tak tedy odjeli a ostatní měli něco jako polední pauzu. Po příjezdu druhé skupiny jsme šli hrát hry a vařit večeři.

Spojili jsme příjemné s užitečným a hráli hry při večeři a ještě po ní. Potom jsme se ohygienovali a šli na kutě.

Karlík

Přejít na:
8.7.   9.7.   10.7.   11.7.   14.7.   15.7.   16.7.  
< Předchozí Další >