1.12.2007

"Ahój! tak co, jak se máte?" to právě přicházím do naší krásné staré útulné pomalu rozpadající se loděnice.

A už je tu nástup a je jasné, že pro některé z nás následuje ta méně příjemná část oddílovky - rozcvička. Následně se vydáváme na Kravák na jmelí a nějaké větvičky na výzdobu na vánoční schůzku. Já a Pěťa, vyzbrojeny noži, se nenápadně vydáváme poničit krásnou přírodu a uloupit tak několik pěkných větviček. Ostatní mají zálusk na jmelí.

Potom, co máme už poměrně slušnou náruč jmelí, jsme se přidali k holkám a Danečkovi. Oni totiž nelezli po stromech za jmelím, ale čekali, jestli se někdo z kluků zřítí nebo nezřítí ze stromu. Abychom si ukrátili dlouhou chvíli, zahráli jsme si známou hru "Lžička". Menším nedostatkem, který nám ovšem nezabránil si tuto hru nezahrát, bylo to, že jsme zrovna jako na potvoru nikdo u sebe lžičku neměli. Ale myslím, že jsme to vyřešili docela šikovně. Po kruhu místo lžičky kolovala větvička. Nakonec to dopadlo tak, že kolovala "Kájina modrá rukavice s pěti ksichtíkama". No posuďte sami, nebyla to sranda?
"Co je to?"
"To je Kájina modrá rukavice s pěti ksichtíkama."
"Kájina modrá rukavice s pěti ksichtíkama?"
"Ano, Kájina modrá rukavice s pěti ksichtíkama!"
"Aha..."
...
A běda, jak to někdo spletl!

Nakonec kolovaly už takové "předměty", že se ozývalo:
"Fůj, co to je???!"
"To je Daneček!"
"ééé, Daneček???!"
"Daneček!"
"No tak teda dík, no..."

Naštěstí se už kluci vraceli, nevím teda, jak by to s tou naší "nevinnou" hrou pokračovalo. A tak jsme se už jen ptali: "Kdo to jde???" "To je David!"

Po návratu do loděnice jsme si zahráli ještě něco málo pohybovém na hřišti, pouklízeli loděnici a hurá domů!

Ahoj!

Anička

< Předchozí Další >