24.11.2007

No tak. Dneska ráno jsme přišli do loděnice opět pozdě, jak je mým zvykem. Určitě za to mohla zas Eva - moje milá sestřička. Za chvilku byl nástup, kterej nečekaně vedl takovej starej dědek - David. Nakecal nám nějaký žvášty a řekl, ať jdeme na rozcvičku, jestli je nějakej dobrovolník. Horlivě se opět přihlásil Čert. Běželi jsme hrozně moc do kopce, až mě z toho bolely nohy. A potom na vyhlídce jsme skončili a dali jsme si rozcvičku, která byl tak hrozná, jako ten kopec nahoru. Zdrcení jsme seběhli zase ten hroznej kopec dolů do loděnice. Co si asi zahrajeme? David taky nevěděl. Pak se nějaký zlý jazyk ozval, že si zahrajeme všemožandu. To byl teda blbej nápad, to vám teda povím. Byla to prostě hustodémonská hra. A protože jsme byli taaaaak strašně vyčerpáni z rozcvičky, že jsme nemohli ani běhat, tak jsme se spíš po tom písku na hřišti plazili, což se ukázalo jako velice blbej nápad, protože všichni byli špinaví jak Čert. Skončilo to nakonec nerozhodně, takže to celý bylo jaksi na nic. Půl hodiny jsme se oprašovali, ale to nám stejně nepomohlo. Tak jsme toho nechali a šli jsme si zahrát něco na uklidnění do loděnice. Tam nás to ale nebavilo, tak jsme zase šli ven. Hráli jsme toho. Jak se tomu říká? No pomožte mi sakra! Jo, no! Tarantuli! Všichni jsme byli polámaní ještě víc než z rozcvičky. Naštěstí nás zachránily zvony Mikulášského kostela, a tak jsme šli na nástup.

The end

Daneček

< Předchozí Další >