24.2.2007

Ráno jsem musel vstávat v osm hodin a ne v deset, jak jsem zvyklý. K loděnici jsme dojeli trošku později, ale nikomu to zřejmě nevadilo, protože tam ještě půlka oddílu nebyla.

Když jsme se sešli, odložili jsme bundy a šli jsme běhat. Běželi jsme do kopce po příšerné cestě, dali jsme si rozcvičku a běželi dolů z kopce po cestě ještě příšernější.

Po rozcvičce jsme vzali míč a šli na hřiště, pokud písek na plácku u řeky můžeme nazývat hřištěm. Hráli jsme různé hry. Mnohé z nich jsem vůbec neznal, ale myslím, že mi docela šly. Nejvíc mě zaujala hra s názvem všemožanda. Vůbec jsem netušil, že něco takového existuje.

Potom jsme se sešli v loděnici, kde jsme dostali za úkol složit báseň na téma sto let skautingu. zezačátku nám to moc nešlo, ale nakonec jsme vytvořili i použitelné verše.

Ke konci jsme si dali ještě vybíjenou, po které jsme udělali rojnici a sbírali igelitové sáčky, smetí a údajné pozůstatky mrtvého bezdomovce.

Když nám zazvonilo dvanáct hodin, byl nástup, rozloučili jsme se a na mě čekala ještě dlouhá cesta domů přes půl Znojma.

Marek

Další >