Závod Přes tři jezy v Praze

středa 27.9.2006 - Den první - Cesta na Tři jezy

V devět hodin jsme se sešli na nádraží a nastoupili jsme do vlaku do Prahy. Po cestě jsme asi čtyřikrát přestupovali. Na závod jeli tři posádky: první - David, Vojta, Čert, Michal a Daneček; druhá - Jana, Janča H., Barča, Martina a Lucka; třetí - Radka, Terka, Jamajka, Anička a Petra.

V Praze jsme přestoupili na tramvaj a od konečné zastávky jsme došli do pražské klubovny, kde na nás čekal Čil. Poté jsme si na hřišti u klubovny zahráli kyblíkovanou a basketbal.

Když jsme hry dohráli, tak jsme se šli uložit ke spánku. Holky spaly samostatně a kluci s našimi kolegy z Jablonce. Dobrou noc.

Michal


čtvrtek 28.9.2006 - Den druhý - Závody

Tak a máme tady další den a s ním slyším dvě známá slova - budíček a snídaně. To druhé je určitě lepší. Vstanu a jdu si pro snídani, máme zrovna chleba s pórkovou pomazánkou. Když se všichni napapali, tak jsme se šli chystat na závody.

Museli jsme vytáhnout lodě, které zatím přijely ze Znojma. Za chvíli bylo všechno nachystané a tak jsme vyrazili závodit. Za nějaký čas vystartovali první, asi za 15 minut přišla řada na naše „malý“ kluky, potom přišly na řadu starší holky a nakonec my, „malý“ holky. Seřadili jsme se a po chvíli zazněl výstřel ze startovací pistole. A už se jelo. Ze začátku jsme byli chvíli i první, ale nakonec jsme skončili na krásném třetím místě. Když dojeli všichni závodníci, vyhlásili konec závodu. Jakmile jsme se převlékli a najedli, bylo vyhlašování cen, kluci na 8. místě, holky na 4. místě a my na místě třetím.

Po závodech jsme chtěli jet na raft do Tróje, a proto jsme znova nasedli do lodí a přejeli ke kanálu. Byla to zábava - hlavně to, jak jsme se cvakli. Jeli jsme Radka, která kormidlovala, a pak já, Barča, Marťa a Vojta. Ze začátku dobrý, ale pak jsme vjeli bokem do válce a pak už si jen pamatuju, jak jsme s Radkou proplavaly celý kanál. Když jsme konečně vylezly, byl to pro nás zážitek. Obešlo se to naštěstí bez vážnějších zranění, ale nějaké to škrábnutí přece jen bylo. Potom jsme se rozhodli, že to nevzdáme a jeli jsme ještě jednou, ale tentokrát bez nehody.

Potom jsme v loděnici snědli k večeři špagety, prohlédli si fotky z dnešního dne a šli spát.

Janča H.


pátek 29.9.2006 - Den třetí - Odjezd

Ráno jsme se probudili sami. Lucka, Barča a Janča šly chystat snídani. Měli jsme chleba s pomazánkou. Potom jsme se ihned začali balit do krosen. Chtěli jsme ještě navštívit Prahu, a tak jsme bez věcí vyrazili tramvají do centra. Po cestě jsme zjistili, že nám chybí Čert. Pravděpodobně zůstal někde v loděnici, a tak se pro něj Radek vracel. Když odemkl vrata, seděl za nimi nejen Čert, ale i Michal a Vojta. Nikdo jsme nechápali, jak se jim povedlo tam zůstat, ale nakonec jsme se všichni sešli pod Pražský hradem, dokonce i s Grafikem a Peťou. Vystoupali jsme po dlouhých schodech k Hradu. Zjistili jsme, že velká výměna stráží je až ve dvanáct hodin (za hodinu). Tak jsme se šli podívat na výstavu fotek, obešli okolí Hradu a pomalu jsme se vraceli k hlavnímu vchodu.

Když jsem Barči řekla, ať vytáhne foťák, řekla mi, že ho nechala v loděnici, což mě trochu rozhodilo. Za chvíli přišli dva vojáci a začali rovnat lidi na bok. Asi po dvaceti minutách přišlo (spíš napochodovalo) asi tak třicet vojáků. Seřadili se do pěti řad a něco říkali (to jsme neslyšeli). Potom se vystřídali stráže v budce a odešli. My jsme také odešli, ale zpět dolů k tramvaji. Barči se chtělo spát, tak řekla Terce, ať ji vzbudí, jenže ta na to zapomněla. Zjistila jsem to až já, skoro u Čilovy loděnice.

My jsme spěchali, proto museli jet pro Barču rodiče, asi byla trochu naštvaná, že nemohla jet s námi. Na nádraží jsme odjeli opět tramvají. Metrem by to bylo rychlejší, ale David se asi bál teroristů. Na nádraží jsme potkali několik ozbrojených mužů se samopaly, a pak jsme mohli konečně vyrazit. David, Radka, Barča a rodiče Procházkovic (Petr a Radka) jeli domů autem a stavovali se ještě na Tróji. My jsme v klidu dojeli pod vedením Jany do Znojma, kde již byl rozchod.

Marťa

Dodatky - Moje zaspání

Jeli jsme z Pražského hradu tramvají číslo 17. Většina nás menších, tedy i já, jsme dali své jízdenky Terce. Byla jsem utahaná, a tak jsem začala usínat. Když jsem se začala probouzet, tak mi přišlo, že jsem spala nějak dlouho. Byla to hrůza. Když jsem totiž otevřela oči, uviděla jsem prázdnou tramvaj, akorát naproti mně naštěstí seděla nějaká paní. Paní byla naštěstí moc hodná a po mém krátkém vyprávění, že jste mi ujeli, pochopila, co se stalo, a tak se mnou na nejbližší zastávce vystoupila. Jelikož jsem u sebe neměla mobil a jedinej, na koho jsem znala číslo, byla mamka, tak jí ta paní volala, jenže byl nedostupná (neuvědomila jsem si totiž, že její mobil má půjčený David se svou SIM kartou).

Naštěstí měla ta paní dvě jízdenky, takže jsem nemusela jet na černo. Vrátili jsme se tedy asi o šest zastávek zpátky, tedy na původní místo, kde jsem měla vystoupit. Naštěstí tam na mě čekali aspoň ti, co měli jet na Tróju. Na cestu domů vlakem, na kterou jsem se tak těšila, jsem mohla zapomenout - tudíž i Lucka, která se tak těšil na Tróju, musela jet vlakem.

Ještě jsem zapomněla dopsat, že když jsme šli do města, tak jsme si my holky daly peněženky do batohu, a ten jsem jaksi měla celou dobu já, takže holky jely domů bez peněženek.

Barča

< Předchozí Další >