28.1.2006 - Alternativní realita

Venku je asi -7°, což je ale vzhledem k uplynulému mrazivému týdnu (až -20°!!!) docela příjemná teplota... možná i proto se nás dnes sešlo docela dost. Tradičně je v 9:05 nástup, kde se od Dejva dozvídáme, že se za chvíli vydáme do jakéhosi jiného světa jakousi záhadnou přenášecí bránou (kterou dávali zatím Chrobák, Špenát a Radek dohromady) a tam že musíme najít a získat další část mapy a nazpět si musíme otevřít bránu sami pomocí nanošení 10i litrů vody z Gránického potoka a nalití je do nádoby otevírající bránu…..a abychom to neměli tak jednoduchý, máme na to jen hodinu, pak nás brána s mapou už nepropustí.

Nejdřív se šlo ale samozřejmě na rozcvičku. Dejva jsme vypískali (má totiž rád dlooooouhé rozcvičky a v takový zimě se jim naše ztuhlý tělíčka bránili) a šlo se dneska s Mackem. Běželi jsme k Zeleňáku, tam přelezli zábradlí a šli na led, kde jsme se rozcvičili, zahráli pár her a běželi zpět do loděnice.

Rozdělili jsme se do posádek a hurá do nového světa!! Prolezli jsme všichni (i Hoky samozřejmě) tunelem, který navazoval na bránu a už jsme tam!

Tento svět vypadá teda úplně stejně jako ten náš, ale nad takovými detaily se přece nebudeme pozastavovat a zbytečně zdržovat. Takže, nejdřív jsme se museli dostat přes lano přibližně ve výši prsou (u některých jedinců však až do výše konečků vlasů) bez pomocí jakýchkoliv předmětů, jen nás samotných. Přeskákali jsme teda nejdřív my větší za pomocí stoliček z ostatních menších dětí a tyto "stoličky" jsme potom společně vytáhli za námi. Zvládli jsme to téměř bez doteku. Následovalo získání mapy. Věděli jsme, že bude někde v okolí vody, vytažené 550 tomu totiž nasvědčovaly. Tak jsme se naskládali do lodě a upalovali proti proudu. Pod mostem jsme zahlédli velkou kostku ledu spuštěnou z mostu na provazu dolů a v ní cosi. To cosi byla mapa. Tak jsme ji nožem odřízli a pokračovali proti proudu dál. Co nejblíž ke Gránicím. Šli jsme pak podél potoka až k místu, kde byla krom ledu i voda, tam jsme ji nabrali a sjeli na lodích zpět k loděnici. Tam jsme nechali pár lidiček,kteří dolovali z ledu mapičku a ostatní jsme udělali štafetu od loděnice až k potoku a po štafetových úsecích takto běhali s vodou až už ji bylo dost na otevření brány. Zase jsme se všichni dostali přes lano až k bráně a jen taktak ji stihli všichni do té hodiny prolézt zpět do naší dimenze. Uf!Zvládli jsme to. Jenom jsme se dozvěděli, že jsme v onom druhém světě rozpoutali válku, protože Čert porušil pravidla a lano podlezl, čímž zasáhl do historie tohoto světa a zásadně ovlivnil jeho budoucnost...nikdo není dokonalý :-) . My jsme rádi, že jsme zpět i s mapou a můžeme jít do dvanácti na led!

Někteří hráli fotbal a někteří jsme se šli podívat k jezu. Plazili jsme se po břichu až k úplnému okraji jezu a koukaly se přes průhledný led pod hladinu, (Dejf byl ale stejně nejšťastnější, měl svoje brusličky a náramně si to užíval) mrknout se chtěl samozřejmě i Hokča, jenže uviděl pod jezem labutě a frr, rozběhl se za nimi dolů z jezu... naštěstí ho Daneček chytl za svetr a vytáhl a zachránil ho tak od pořádného vykoupání... díky Dane :-) . Po té dvanácté jsme se domluvili na zítřek na led a rozešli, rozjeli a rozklouzali se do svých domovů.

Petra

< Předchozí Další >