sobota 9.7.2005 - Veselí nad Lužnicí - Soukeník

Výměna stráží

Ráno jsme se probudili a za pět minut už jsme běželi kolem hotelu. Nasnídali jsme se a už jsme pluli na lodích. Při této etapě jsme se docela nudili, protože to bylo třicet km a vůbec žádné peřeje. V půli plavby jsme objevili myš, která kraulovala napříč řekou. Vylovili jsme ji a dali do lodi. Utekla do špice. Tak jsme ji vylovili. A dali na břeh. Asi na dvacátém sedmém kilometru na nás čekal Jirka s Lénou. Řekli nám, ať jedeme ještě tři kilometry ke kempu. Tam se s námi David rozloučil a s Radkou a Barčou odjeli. Potom Jamajka odešla na samotku. Docela jsme se bez ní obešli. Hráli jsme na kytary a ještě noční hru (poznávání zvuků v lese, které tam nepatří).

Michal

Dodatky

Hmm, konečně jsem splnila mlčocha i hladovku a zbývá jen ulovit třetí orlí pero. Mám docela strach, protože už moc dnů do konce tábora nezbývá. A co kdyby mě někdo viděl?! Ale jo, to dám. S Aničkou jsme zvány k Mackovi, kde je nám předložena mapa. Rozhodla jsem se. Vyrazím dnes večer. Potom začalo balení věcí a šlo se na vodu. Jeli jsme kousek dál, než jsem předpokládala. No nic, své rozhodnutí nebudu měnit. Po utáboření přijíždí Jiříček, aby vystřídal Dejvu, který musí do Znojma. Děti si opíkají špekáčky a já se dozvídám, že bude stoják. Balím si věci. Když už všechno mám, zajdu si ke klukům půjčit celtu. Jiříček je velmi ochotný a půjčuje mi svoji. Když se loučím, přiběhnou ke mně děti a přejí hodně štěstí. Soňa nakonec dodává, abych na sebe dávala pozor. Velmi lehkomyslně jsem odvětila, že se o mě bát nemusí. Jdu jen kousek na kopeček a najednou slyším Kiki. Rychle utíkám do vzdáleného křoví. Tady si nechávám věci a vyrážím na obchůzku. Velmi mne láká množství kopřiv mezi stromy, sem by nikdo nešel. Stmívá se. V kopřivách se mi nelíbí hrbolatý terén, a tak se vracím ke svým věcem. Chvíli to nemůžu najít, ale nakonec věci nacházím a rozhoduju se, že tady přespím. Po výrobě primitivního přístřešku z celty si lehám, ale brzy na to začíná pršet. Celta vydržela jen chvíli. Jsem celá mokrá, mám mokrý spacák a třesu se jak ratlík. Sakra, že já jsem sem vůbec lezla. Přístřešek shazuju a celtou se přikrývám. Po téměř probdělé noci se ráno definitivně budím. Teď chvilku neprší a já zjišťuju, že ležím na mraveništi. Všude stříkám repetent. Zbytek shrnu v kostce. Celý den pršelo. Posledních pět hodin se zdálo být nekonečných a já jsem přemýšlela nad teorií relativity a o tom, jak je čas relativní.

Teď, když mám 3 orlí pera a píšu tyhle dodatky, se nostalgicky dívám na sušící se spacák - Jirka mi pak prozradil sladká tajemství - celta nebyla impregnovaná - a dávám radu všem, co toto budou číst. NIKDY NECHOĎTE NA SAMOTKU VEČER, KDYŽ BUDE MOŽNOST, ŽE BUDE PRŠET.

Yours Sincerely
Jamajka

Přejít na:
1.7.   2.7.   3.7.   4.7.   5.7.   6.7.   7.7.   8.7.   9.7.   10.7.   11.7.   12.7.   13.7.   14.7.  
< Předchozí Další >