Stvořidla 2005

pátek 29.4.2005 - Den druhý

Dnes jsme se po budíčku vydali na relativně dlouhou rozcvičku (až na některé ulejváky, kteří dělali snídani). Na snídani byl chleba s vajíčkem. Některým to chutnalo a některým zas ne. Já se přikláním k možnosti, že to bylo velice dobré. Teď k podstatě dne. Dnes jsme se vydali za dobrodružstvím Indiana Jonese. Měli jsme vyřešit logické hádanky od Palliardiho a spol. Nakonec i hádanku, kde jsme měli najít druhý střep (první jsme měli jako vzor). Nejhorší na tom bylo, že střepy byly schovány mezi vodopády, takže jsme se po kolena brodili ve vodě (někteří po pás nebo dokonce jako já po krk). Nakonec to vyhrály jak Vodoměrky, tak Piraně, protože Vodoměrky našli střep Piraní a Piraně střep Vodoměrek, a tak si to vyměnili.

Potom jsme šli na lodě. Potom jsme se šli seznamovat s Jihlaváky. Hráli jsme hru, ve které byl jeden uprostřed a ostatní říkali jména, a kdo ho neřekl, tak toho bouchli! A to nejlepší na konec. Potom byla noční hra, kde nás dovedli do vesnice a my jsme měli dojít zpátky do tábora. Dodatky k cestě nechám na vedoucích.

Čert

Dodatky

V 11 hodin večer mě, Terku, Barču, Danečka a část děcek z Jihlavy naložili a odvezli do vesnice. Ukázali nám, kterým směrem je řeka a sever a že po proudu je tábor. Vydali jsme se směrem dolů k řece po cestě, která se pak stáčela špatným směrem. Tak jsme sešli na lesní cestu a dostali jsme se k potoku, který vedl k bažině. Pak jsme vylezli nahoru na pole a kousek jsme šli po poli. Potom jsme slyšeli hukot řeky. Seskákali jsme statečně dolů k řece a došli jsme na značenou cestu do tábora a po proudu řeky jsme se dostali ve 12:00 do tábora. Došli jsme a šli jsme spát.

Radka

Dodatky II

Pytel od spacáku na hlavě, nemůžeme skoro dýchat, smrad všude kolem, prostě ideální prostředí na zahájení večerní hry. Třináct statečných sedí v zadní části dodávky a čeká, co se s nimi stane. Po nějaké té chvíli jsme se konečně dostali z těch smradlavých pytlů na hlavě. Vystoupili jsme, seznámili jsme se se situací, ve které se nacházíme a vydali se užívat noční hlubinu krajiny.

Nejprve jsme se snažili zjistit sever podle hvězd a takových blbin, ale nakonec jsme se řídili spolehlivým šestým smyslem. Šli jsme za nosem, někdy hodně křivo a sem tam jsme se vraceli. Když jsme vyšli z lesa, narazili jsme na řeku. Dlouho jsme se dohadovali, jakým směrem je proud, než tem někdo inteligentnější než my hodil trs trávy. Málem jsme praskli vzrušením. Podle řeky jsme našli koleje. Nejprve jsme se snažili jít těsně podél břehu, co nejdál od kolejí, ale když už to dál nešlo, tak proč si to pro změnu nezpříjemnit po kolejích.

Sem tam spadl někdo do potoka, co křižoval železniční trať, ale nakonec přes všechny úrazy a překážky jsme celí šťastní dorazili zpět do našeho tábora

Chrobák

Dodatky III

Asi hodinu po odchodu 2. skupiny jsme se my zbylí (3. skupina) zvedli od ohýnku, natáhli na hlavu obaly od spacáků a vydali se k dodávce, kde už na nás čekala skupinka Javořičáků... Narvali nás do dodávky (kdyby to viděla maminka!).

A následovala čtvrthodinka cesty... Když jsme dojeli na místo X, kterým byla jakási křižovatka, dozvěděli jsme se, že se máme po svých dostat zpět do našeho tábora a zůstali jsme sami.

Podle výpočtu zatáček, které jsme absolvovali směrem k táboru, jsme se vydali jinou cestou. Po nějaké době jsme se ocitli v lese, kde jsme se dozvěděli od jakýchsi trampů, že jdeme úplně opačným směrem... Řekli jsme si ale, že se spolehneme raději na sebe.

Díky našemu skvělému orientačnímu smyslu jsme se zanedlouho dostali k řece, kterou jsme přeskákali, přebrodili, přelezli po jejím toku k našemu táboru.

Peťa


sobota 30.4.2005 - Den třetí

Můj den začal hlídkou, kdy na konci jsem musel vzbudit Marcelu a udělat snídani. K snídani měla být česneková pomazánka. To by nic nebylo, kdyby to šlo tak, jak má. Neměli jsme mačkátko na česnek, a tak jsme byli nuceni dát česnek do sáčku a drtit ho klackem. Budíček byl docela pozdě a nikomu se vstávat nechtělo, protože v noci byla hra. Přece jen všichni vstávali a výjimečně byla rozcvička až po snídani. Tu vedl David, a proto to nestálo za nic. Pak následoval úklid ve stanech. Já s Chrobákem jsme měli ve stanu univerzální pořádek, ale David naznal, že to nepůjde. Po úklidu jsme byli rozděleni.

Ti, co jeli na vodu, šli stranou a zbytek šel hrát hru. Byli jsme rozmícháni s jiným oddílem. Jako první jsme dostali kruh, který měl být lehký. Moc lehké to nebylo, a proto celá moje skupina mlčela. Jenže Čertík musel pořád kecat, a tak nemohl používat ruce a ani neviděl. Takže jsem musel Čertíka odvést na vyléčení. Tam nás poslali na pás, kde nám zase ochrnuly nohy. Museli jsme ten pás přejít a nedotknout se země. Takže jsem měl zavázaný nohy a musel se nějak dostat na vyléčení. Když jsem byl vyléčený, zjistil jsem, že hru zrušili.

Šel jsem si pro nůž a krájel cibuli. Na podvíčku se moc dobře krájet nedalo. Na oběd bylo kapipao. jinak je to hnus, ale tady to ušlo. Odpoledne se sjíždělo dál a ti, co zůstali, se bavili sami. Chvíli jsme hráli baseball, kluci proti holkám, ale když kluci vyhrávali 10:2, tak to holky vzdaly.

Pak nikdo nic nedělal. Když konečně přijeli, mohl jsem jet i já. Byl jsem s Chrobákem. Málem jsme se 6x otočili, avšak dopadlo to dobře. Když byl konec jízdy a my vytahovali lodě, tak nás Chrobák schválně otočil. Byla večeře, ale já se svlékal z těch mokrých věcí. K večeři byly špagety.

Rosťa


neděle 1.5.2005 - Den čtvrtý - Odjezd


Fakt jsem si toho bral tolik?


Sušíme


Já se trefím... ...i do míče

< Předchozí Další >