Jarní prázdniny na Chvojnici - kurz pro starý

Všechno začalo nenápadně jako kurz pro starý, který se měl odehrávat na chatě na břehu říčky Chvojnice. Tu jsme měli původně sjíždět, ale vzhledem k tomu, že bylo hodně sněhu i ledu a navíc byla celkem i zima, tak z toho sešlo...


pondělí 14.3.2005 - Den první - cestovní

Po ránu jsme se všichni tak nějak sešli u Grafika na Jungmance a nějak jsme nevěřícně koukali na Pavla, který z auta vytahoval hromadu bot a běžek. Zjistili jsme, že na chatu se dopravujeme na lyžích, no super, stál jsem na tom téměř poprvý.Ivoš se ještě otočil domů pro vlastní boty a už jsme vyrazili směr Dukovany a Oslavany (zatím ještě autama). Někde za Dukavanama nás Pavel probral s tím, že vysedáme a že si máme v autě nechat všechno, kromě několika drobností na cestu na běžkách, že nám to pak hodí na chatu (v tu chvíli jsme tomu všichni věřili). Hned za začátku byla cesta z kopce, takže jsme jak hrušky padali už na začátku, alenakonec jsme se do toho aspoň lehce dostali (po hodině). Téměř celou cestu jsme jeli podél Oslavy, někdy i po jejím zamrzlém okraji.

Na chatu jsme dojeli až za tmy, asi o půl desáté večer a zjistili jsme, že se tam autem nedalo zajet a že musíme ještě pro všechny věci asi dva kilometry do kopce. Protože jsme měli všichni úplně mokré boty, tak jsme jásali a skákali radostí. Ale nedalo se nic dělat, byli jsme hladoví a promrzlý, takže jsme šli pro věci. Nakonec jsme vše dopravili do chaty a začal se dělat čaj a večeře, Po pozdní večeři, která končila asi o půlnoci, jsme se shodli, že nádobí necháváme až na ráno, a šli jsme spát.


úterý 15.3.2005 - Den druhý - sice Bílý, ale černý

Ráno jsme zjistili, co se vlastně bude těch pár dní dít. Možná bych se mohl zmínit o tom, kdo všechno jsme tam vlastně byli, tedy vedení bylo následující – David, Grafik a Pavel, no a pak jsme tam byli my, staří, jejichž to měla být odpočinková akce bez dětí – Ivoš, Chrobák, Petra, Anička, Pepa a já. Dozvěděli jsme se něco o Londonově Bílém dni, na jehož některé části byla tato akce namotivovaná. Hned jsme byli rozděleni do dvou skupin – Ivoš, Chrobák a Anička a pak já, Petra a Pepa.

Každá skupina dostala v kotlíku namočené fazole, dvě cibule, česnek, v hrnku trochu soli, plechovku rajčatového protlaku, kus špeku a salámu, pánvičku a zapálenou svíčku. K tomuhle jsme ještě mohli použít svoje nože a půjčenou jednu sekyru a pilu pro obě skupiny. Nic více jsme nemohli použít. Naším úkolem bylo si uvařit oběd. A tak jsme vyhrabávali ve sněhu místo pro oheň a modlili se,aby nám nezhasla svíčka.

Svépomocí jsme nabrali v okolí dřevo a všechno možné, co by hořelo. Postupem času už jsme měli slušnou zásobu dřeva i závěs na kotlík a mohli jsme začít vařit. Největší oříšek byla konzerva, protože jsme nemohli použít žádný otvírák, protože jsme ho neměli. Nevím ani jak, ale nakonec pár ostrých kamenů pomohlo a bylo :-) .

Potom, co jsme se najedli a poklidili po sobě použité věci, tak nám David s úsměvem sdělil, že naše ohně musí vydržet hořet 24 hodin. Takže jsme ještě udělali nějakou zásobu dřeva na podpal a pokračovali jsme v odpočinkovém programu. Tentokrát dostala prostor i druhá strana údolí a zamrzlá Chvojnice.Inspirováni přechodem přes Čilkut, vysokohorský severoamerický průsmyk. Vždy, když ho chtěl někdo překročit, musel si sám odnést vše co potřeboval (tzn. vodu jako led atd.). My jsme to měli asi o něco lehčí. Opět jsme byli v těchto skupinách a tentokrát jsme dostali kus linolea, jeden pytel na brambory a kus provazu. Naším úkolem bylo vynést hromadu ledu, který jsme pomocí krumpáče a sekyry vysekali z Chvojnice, a pak ještě dotlačit po vrstevnici kopce co nejvíce kamení k závěrečným vahám. Snažili jsme se, co to dalo, ale nakonec byli Ivoš a spol lepší o nějaké ty kameny. Ze všech kamenů jsme postavili malou mohylu a vrátili jsme se do chaty.

Tam jsme si udělali večeři a pustili se do Investic, u kterých jsme se opravdu hodně bavili.

Když už jsme se chystali spát, začal Grafik něco vysvětlovat Ivošovi. Po té se sbalili a odešli, že prý spí dneska jinde. To byl celkem šok, ale řekli jsme si, že jim aspoň budeme udržovat oheň. Měli jsme celkem slušný plán hlídek na oheň, každý si nařídil dva budíky na noc, kdy půjde zkontrolovat ohně a přiložit, jenže už třetí hlídka, první Pepova, byla krizová, neboť Pepa nějak nevstal.


středa 16.3.2007 - Den třetí - fotografický

Ráno jsme pak zjistili, že náš oheň je úplně vyhaslý, ale Ivoš to měl vyřešený tak, že měli přes oheň jednu velkou kládu a tu vždy jen přisouvali k sobě a pod ní zůstávalo žhavý, a tak i po celé noci bez hlídání tam stále nějaké žhavé bylo. Rozdělal jsme to z toho oheň a pak vidím, jak se Ivoš vrací. Nějak se k noci nevyjadřovali a šli dovnitř. Tam nám David oznámil, že úkol oheň jsme splnili, protože alespoň jeden vydržel. To mě potěšilo, ale zároveň mě štvalo, že opět měla navrch Ivošova skupina.

Po snídani nám byl vysvětlen nový úkol dne. Podle mapy nám byl vytyčen okruh s jedním přejezdem vlakem, po kterém jsme se měli vydat do proti směru a během cesty vytvořit fotostory, ve kterém se objeví vlak. A tak jsme putovali a fotili a putovali a fotili, až jsme došli zase zpátky (fotopříběh naší skupiny - díky Petře - je ke shlédnutí dole na stránce).

Potom, co došla i Ivošova skupina, jsme zasedli k improvizovanému sporu a podobu sochy pravda a lež - jestli má být pravda muž nebo žena a jestli má být pravda nahoře nebo dole. V této situaci každá ze skupin zastupovala svůj názor a přešli jsme ve spor náš vlastní. prakticky jsme se nečekaně na ničem neshodli, a tak jsme vevnitř do krbu dali rošt a udělali si špekáčky a tak na večeři.

Po večeři si mě Grafik odchytil a v tu chvíli jsem pochopil, co dělal včera Ivoš. Měli jsme se s celou skupinkou sbalit a noc odejít přespat do nedalekého malého srubu. Tak jsme vyrazili a ani ne za čtvrt hodiny jsme tam byli. Srub byl opravdu malý, ale o to rychleji se vytopil. Moc dlouho nám ani netrvalo usnout.


čtvrtek 17.3.2005 - Den čtvrtý a zároveň poslední

Ráno jsme po sobě trochu poklidili a vrátili se do chaty. Tam už se všichni chystali ke snídani, a tak jsme se přidali. Po snídani jsme všichni začali uklízet a chystat se na odchod. Když už bylo vše tak nějak uklizené, tak jsme si sedli ven na lavice a někdo vytáhl pytel vlašáků, tak jsme se do nich pustli, a to bylo opravdu to posední, co jsme na této chatě udělali.

Pak už jsme jen pobrali všechny věci a šli k autům a pak hurá domů.

Radek


Stáhnout celý fotopříběh jako prezentaci

< Předchozí Další >