Podzimní prázdniny na Javořici

úterý 26.10.2004 - Den první - Příjezd do Javořic

Sraz u nádraží v 15:30. Jeli jsme vlakem dlouho, bylo to super. Seděli jsme já, Lucinka, Klárka, Evička, Jitka a Soňa. Bavili jsme se o všem. Naproti seděla jedna slečna a ta se pořád smála naším vtipům a směšným vyprávěním...

Když jsme přijeli na první nádraží, měli jsme rozchod na půl hodiny. Šly jsme s Evou, Luckou a všema holkama a kupovaly jsme, co se dalo. Evička jako vždy nakupovala jenom sladkosti... Vlastně, kdo ne...

Za půl hodiny nám jel vlak. Když přijel, tak jsme se už těšili do tepla. Byla tam totiž hrozná zima. Ve vlaku bylo teplo, ale jeli jsme jen chvilku a pak jsme jeli a jeli a jeli :-).

Na posledním nádraží, kde jsme čekali, až jsme potkali Davida a on nám řekl: "Vemte si baterky." My jsme se ptali proč a on řekl: "Neptejte se." No, měli jsme to načasovaný a dvě lampy, co tam byly, zhasly... Šli jsme čtyři kilometry a došli jsme tam, kam jsme chtěli. Ukázali nám, kde jsou záchody, a šlo se spát.

Janka


středa 27.10.2004 - Den druhý - Knihovna Járy Cimrmana


Seznam autorů


...a hurá pro knížky


Večerní scénky


čtvrtek 28.10.2004 - Den třetí

Díky geniálnímu Davidovi, který měl opět skvělý nápad - jít se vykoupat do nedalekého rybníčku (v takový zimě !!!??), jsme všichni už v osm hodin stáli s drkotajícíma zubama na břehu rybníčku a postupně se chodili na molo umývat tou krásnou ledovou (!!!) vodou. Pár otužilců dokonce skočilo do vody celí (brr)! Když jsme to měli všichni za sebou, běželi jsme zpátky ke srubu.

Po snídani jsme měli volné okýnko, kde většina z nás buď pracovala na dřevu, nebo hrála baseball. Dopoledne jsme si ještě poslechli další ukázku ze života (neživota) Járy Cimrmana a podle toho jsme po obědě měli připravenou další hru: na louce na nás čekala překážková dráha, kterou jsme nejdřív měli překonat jako Širocí (vysoušel moře), to znamená - tam normálně, zpět s plnou pusou vody. Pak jako Dlouzí, kdy jsme měli tohle všechno absolvovat ještě s princeznou (celtou) na lopatě (teda na naší dlouhé ruce) a nakonec se zavázanýma očima jako Krátkozrací (předělávka J. Cimrmana). Po téhle hře bylo skóre posádek Vodoměrek a Bžň 4:3. Jo, a zapomněla jsem ještě napsat, že ještě před Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým přijela Radka a dva Jirkové ještě se sestřičkou Čertíka.

No, večer to byl VEČER CESTOVATELŮ. Ve srubu se vyvěsila velká mapa světa a každý z nás zval ostatní na nějaké místo, kam by se rád podíval, a to tak, že nám o něm povídal (více či méně pravdivé informace). Kuriozitou se určitě staly Chrobákovy ostrovy, na které nás jejich domnělý "vlastnitel" neustále (!!! :-) ) upozorňoval. Byl to fajn večer. Poslechli jsme si ještě pokračování pohádky a šli spát.

Petra


pátek 29.10.2004 - Den čtvrtý - Děd Vševěd

Vzbudilo nás jako vždy povídání holek, ale je to lepší (podle mě), než od velkých. Po rozcvičce byla snídaně. Už ani nevím, co bylo... přesto jsme s Barčou šli na tradiční čištění zubů přeslazeným čajem. Trasa: Ke kadiboudě (jen čaj) - zpět (pasta) - bažinka (vyplivnutí a vymytí). Samozřejmě, že velcí o tom neměli tucha. Nechci ani pomyslet na to, kdyby zjistili, že je okrádáme o cukr.

Po ranní hygieně se sekalo dřevo. V tu dobu jsem zahlédla Davida, jak něco ukazuje na mapě Terce a Radce. V tu chvíli mě trklo, že někam půjdeme. Jako vždy jsem měla pravdu =-). Taková jsem já :-). Na nástupu nám velcí řekli, že jdem za Dědem Vševědem a že je zaostalej, tak k němu musíme mluvit ve verších. Následovala ukázka a balení jídla. Než se všichni nadáli, byli jsme na cestě. A tak se šlo, šlo a šlo. A šlo s etak dlouho, že mě to přestalo bavit. Právě tím začalo naše umělecké dílo. Evča, Barča já jsme vytvořili "umělecké dílo". Báseň a oslavnou píseň Dědu Vševědu. Když byly oba skvosty hotovy, všichni škemrali o jídlo, včetně mě. Trpěli jsme hlady, a přesto jsme vydali ještě ohromné úsilí, než se před námi objevil ten Dědek.

Vodoměrky šly jako druhé, tak ještě nacvičovaly melodii, postavení atd. Báseň jsme rozdělili na části a každý četl kus. Píseň zpívala Terka se mnou a všichni refrén. Konečně přišla řada na nás. Zaujali jsme postavení a spustili.

Píseň:
1. sloka: Možná už nemáš vlasy i vousy své,
zato tvá moudrost nikdy nepomine.
R: Jsi moudrý, chytrý, nadaný a mocný,
běda tomu, kdo názor má jiný.

Nákres - pastička na trpaslíky

Docela to zabralo, ale improvizace byla špatná. Chtěli jsme se na něco zeptat, ale on začínal blbnout. Pak chrněl. My ho vzbudili a on začal o trpaslících, jak volali: "Pomoc! Pomoc! Pomoc!" a tak asi 5x až se dopálil a chtěl použít zuby, ale někde (tu protézu) je zapomněl. A tak jsme zjistili, že je kolozubý. Tak nás aspoň seřval, co tady ještě my haranti chceme, a zahodil mi fixu. Pak jsme se vrátili a ještě jsme pravděpodobně ve srubu něco hráli. A pak jsme spali jak jeden velkej pařez (to jsme byli namačkaní =-) ).

Lucka


sobota 30.10.2004 - Den pátý - Proměna Zlatovlásky


Nízká lana


Sešup


Dřepy


Věže ze sirek


Obr Koloděj


Dotýkám se tě potřetí...


...a je tu opět krásná Zlatovláska


neděle 31.10.2004 - Den šestý - Odjezd


Naposled zatopit


Naschle za rok

< Předchozí Další >