20.11.2004 - 35. výročí

Dopoledne

Crr!
"Ticho, já chci ještě spát," nadávám budíku, ale moc dobře vím, že si přispat nemůžu. Na tuto sobotu jsem se těšila dloho... až na tu vodu. No, nepředbíhejme událostem a začněme od začátku.

Došla jsem do loděnice a jako vždy jsme se vrhli na rozcvičku. Tentokrát pod vedením tuším Janky. A po rozcvičce práce. Rozdělit se do posádek a krájet cibuli. To né! A jelikož si Piraně zabraly stůl, my jsme krájeli na podvíčkách na podlaze laborky. Padal první sníh. Krájeli jsme cibuli nejdřív do ešusu, ale byl moc malý, tak nám Daneček pod mým nátlakem sehnal hrnec. Samozřejmě jsme cibuli měli nakrájenou líp, než druhá posádka. Když byla konečně cibule hotová, pustili jsme se, tentokrát už u stolu, do brambor. Velcí vždycky s výrazem "Ježíšek" přinesli hrst brambor a všichni řvali: "Ježíška né!" To jsem zvědavá, co budou říkat o Vánocích :-). Konečně jsme se zbavili i Ježíška (i když byl tak dotěrný). Tak pro změnu nosit dřevo na oheň a pak jet pod mým velením na kameny. Konečně i ty jsou nasbírané.

A právě v tuto chvíli mi David dokazuje svou sklerózu! Celý rok mi furt dokola opakoval, že se mi pomstí, protože jsem se zapříčinila o to, že letěl on. David samozřejmě zapomněl. No, Lucie zas byla pilná mu to říct. Tak jsem nakonec do vody letěla. Malí odešli a ti chytří starci si počkali na buchty. No, a tím pro dnešek končím svou úmornou kroniku.

Jamajka

< Předchozí Další >