Stvořidla 2003

čtvrtek 8.5.2003 - Den první - Příjezd

Dnešní ráno pro mě začalo hodně brzo a já brzké vstávání nemám ráda. Sraz na nádru byl v 5:30, což je velmi nelidské. Cesta vlakem, co vám budu vyprávět, děcka měly energie nepopsatelně. Ta je však postupně opouštěla, když jsme se museli dostat ze Světlé nad Sázavou do Lipnice (lomu), ale jak odhodily batohy, energie se opět vrátila (dětem), u mě to nějak nefungovalo.

Průzkum okolí. Děti šly na smůlu (s nimi Ráďa, Macek, Ivoš a Ríša). My, tj. já, Radek, Marie a Jana, jsme připravovali sledě (na pozdější hru na vodě). Přijelo auto a začala úmorná práce. Nošení věcí, lodí, stavění stanů. Potom následovala koupačka. Brr. ta voda je jako led. Po dlouhém přemlouvání jsem se s Mackem odhodlala do vody vlézt. Dětem teplota vody nijak nevadila. Morseovka, lovení sleďů a taky nebezpečných min.

Všichni hurá na dřevo. Orienťák, večeře (polévka alá Janča), slavnostní oheň (dnes je státní svátek), program u ohně (Macek a Ivoš), večerní hra - historie skautingu, večerka.

Pindruše


pátek 9.5.2003 - Den druhý - Lipnice

Poslední hlídka měla být od 6:00 do 7:00 a potom měli vzbudit službu. Hlídky nebyly, protože pršelo. Služba se vzbudila ve čtvrt na osm a budíček měl být o půl osmé. Byl až v osm. Nakonec se nám podařilo snídani udělat včas. Před budíčkem byla rozcvička a po budíčku se šlo na dřevo (asi myslela snídani – pozn. kronikáře). K obědu jsme měli knedlíčkovou polévku. Po obědě jsme mohli jít do jezera vykoupat i jezdit na lodi.

Potom jsme hráli hru, která trvala až do večera. Byly to úkoly na vodě jako skočit ze skály do vody, přejet lodí z jedné strany na druhou a na souši zase například vylézt na skálu atd. Bylo to hodně úkolů a měli jsme nasbírat co nejvíce bodů.

Potom jsem si šla lehnout a probudila jsem se až po večeři (což mě docela mrzelo, protože byly bramboráky) a zase pršelo, pršelo až do noci. S Terkou a Aničkou jsme hrály karty a potom jsme šly spát.

Marťa


sobota 10.5.2003 - Den třetí - První splutí

Jednoho krásného teplého rána jsem se probudil v mokrém stanu. To jsme byli na Stvořidlech, ale dnes ještě u lomu. Dnešní noc nám pršelo do stanu, protože jsme ho zapomněli vypnout. Pořádně!!! Tak se nedivte, že jsme měli uvnitř jezírko. A já si ještě k tomu zapomněl doma nafukovací rukávky.

Po mé oblíbené rozcvičce jsme se nasnídali a šli sbalit batohy a stany. Když jsme se spakovali, dali jsme si batohy na záda a hádejte, co jsme potom dělali? No co asi. Šli jsme. No, už se nebudu pokoušet o další vtip. Radši. Jdeme dál.

Ušli jsme asi 7 km a došli do Světlé nad Sázavou. Tam jsme nastoupili na rychlík a jeli na další zastávku. Potom jsme zase kousek šli. Přišli jsme na konec lesa u silnice, kam dojela Lenka s loděma.

Převlíkli jsme se do plavebního, naházeli batohy do vozíku, připravili lodě a jeli na vodu. Já jsem jel s Aničkou na Pálavě (bohužel)! Byla docela pomalá, takže jsme museli hodně makat. Třeba jsem si jednou odskočil na záchod a museli jsme je 5 minut dohánět. Ale v peřejích byla dobrá a dala se špatně překlopit.

Když jsme dojeli před Stvořidla, háčkové si vystoupili. Já jsem z toho neměl moc radost, že jsem musel jet, ale aspoň jsem měl Pálavu. David jel jako první a po nějakém úseku vždy zastavil, abychom se spočítali a tak...

A po peřeji jsem byl klidnej, navíc s Pálavou jsem mohl jezdit snad přes všechno, šutry nešutry. nakonec to dopadlo celkem v pohodě. Myslím, že to všichni přežili. Dojeli jsme na stanoviště, Marie s Ríšou mě vyváleli v kopřivách a hodili do vody. Prej jsem jim řekl něco škaredýho. Převlíkli jsme se, postavili stany, najedli a šli, teda já aspoň, s radostí do hajan.

Chrobák


neděle 11.5.2003 - Den čtvrtý - Mokrý a rozbitý odjezd

V noci stoupla voda, a tak jsme ráno vyrazili na peřeje. Jela jsem jako háček a Pepa byl kormidelník. Moc nám to nešlo, tak David rozhodl, že já pojedu s Radkem a Pepa s Pindruší. První peřeje jsme přejeli, druhé jen tak tak a třetí se staly osudnými. Cvakly se 4 lodě včetně nás. Plavala jsem asi 200 metrů. Radka a Anička jely kolem a chyttly mě. Byla jsem dost vystrašená. Co kdybych tam zůstala? Většina lidí šla do kempu a málo kdo sjel peřeje celé. Kluci museli vzít lodě na ramena a jít do kempu za námi. Sbalili jsme stany, lodě,... a jeli domů.

Terka

Dodatky některých cvaknutých

Mokré vzrůšo…

Pindruše

Jel jsem s Pindruší. Jeli jsme přes 1. peřeje, ty byly celkem v pohodě až na to, že mě spadla lavička. Zastavili jsme a vylili vodu. 2. peřeje jsme zvládli jen tak tak. No a čekaly nás 3. peřeje, ty nejtěžší. Jeli jsme a proráželi jsme vlny asi 1,5 metrů vysoký. Byli jsme málo rozjetí. Najeli jsme na první vlnu, ta nás zpomalila, na 2., ta nás úplně zpomalila a ta 3. nás otočila. Voda byla celkem teplá, jel jsem nohama dolů a narazil jsem si koleno. Chytl jsem se keře na břehu a vylezl z vody. Pak jsme šli zbytek cesty pěšky až do kempu. Bylo to parádní cvaknutí.

Pepa

Tak jsem se cvakl no. Co k tomu mám dál říkat...

Radek

Já a Jirka jsme nasedli na loď a připravili jsme se na sjezd Stvořidel. První a druhý úsek byl docela v pohodě. Vylili jsme vodu a jeli dál. Tento úsek byl asi nejhorší, taky byl nadstav vody a tady jsme se právě cvakli. Já se ani nedivil. Vlny byly velký asi přes metr. Chytli jsme se bortu a bylo to. Chňapl jsem po pádle a snažil se loď dostat na břeh, ale nepovedlo se mi to. Proud byl silný a taky mě to táhlo na šutr. Chytil jsem se keře na břehu, vylezl jsem na souš a díval se na další lodě. Necvakl jsem se jenom já, ale ještě tři lodě. Potom, co se pochytaly lodě, šly děcka, kromě mě a Rosti, do kempu a zbytek statečných jedinců dojeli do tábora.

Chrobák

< Předchozí Další >