28.12.2003 - Šimperk, alias ať žijou zmatky!

Výlet na Šimperk začal zajímavě. I přes to, že na kormidelňáku bylo napsáno, že sraz je u loděnice, sraz měl být u nádraží, kam v 9:30 dorazily velkou náhodou jen já (Jamajka), Lucka, Martina a Terka. Později i Jirka a ještě později David.

David ani Jirka nechtěli věřit, že na kormidelňáku byl sraz u loděnice. Nakonec se Jiříček rozhodl zavolat Léně, která měla kormidelňák v počítači. Ta jen potvrdila to, že máme pravdu. Vyrazili jsme k loděnici a potkali Janču, od které jsme se dozvěděli, že tam čekala ještě s Pajdou a Markem, ale ti se někam vypařili. Vyšli jsme tedy jako školka společně nad přehradu a klouzali jsme se až k Býčí skále.

Raději nebudu rozpitvávat, jak Martina šlápla do vody, David tam málem řachl celý a jak pod náma ten led křupal. Ale zmíním se o tom, jak jsme si všichni vydělali mraky doláčů (min 60, max 120). Cestou zpátky pod náma ten led křupal hodně, ale byla to sranda. Na našem oblíbeném kusu ledu jsme si zahráli nějaké hry, při nichž se ukázalo, že David neumí škoťák a ještě další uzly. Nevím, na co se tehdy vymlouval. Dokonce, když nám brali s Jirkem puky, tak jsme je povalili na led, až to řachlo. Co to řachlo? Moje koleno o led, které teď zdobí krásná véééélká modřina. A to je vše přátelé...

Jamajka

< Předchozí