15.11.2003

Vypadalo to na celkem klasickou oddílovku před výročím, tj. spousta práce, nějaká ta zábava a házení do vody. Když se všichni vrátili z rozcvičky, pokračovali rovnou na hřiště, kde se hrály hry typu hututu, král vysílá do boje, apod. Na rozcvičku jsme poměrně plynule navázali pracovní částí. Bylo potřeba vytahat z přístavku dřevo, odtahat ho na hřiště, kde se mělo později přeměnit na výroční hranici - prototyp. Sestavili jsme řetěz a při předávání polen se předháněli v tom, kdo bude vypadat přesvědčivěji, že tu tíhu neunese. V některých případech, u těch opravdu těžkých kusů, se naopak nezaujatému pozorovateli mohlo zdát, že si s tím dřevem jen tak pohazujeme.

Další úkoly jsme si samozřejmě rozdělili tak, aby se udělalo co nejvíc a zaměstnali se úplně všichni. Úklid obou loděnic a přilehlého i vzdálenějšího okolí byl toho přirozeným důsledkem. Permoník, Venda a já jsme dostali za úkol právě zpracovat to složitě přestěhované dřevo. Zabavili jsme si pilu, sekyru a kus provazu na odměřování a přesunuli se na hřiště k naší krásné hromadě. Po chvíli snaživého přesvědčování se pily chopil i Venda. Jeho pracovní nasazení by ale přišlo slabé i lenochodovi. Tak jsme se do práce pustili sami a Venda se zbláznil úplně. Pobíhal a poskakoval kolem jako opičák a hýkal jako nametený osel. Nakonec ukořistil sekyru a jal se demolovat pozůstatky židle a další kusy dřeva z okolí. Nevím, kdo ho nakonec odzbrojil, ale zasloužil by metál za ochranu nás, ubohých pracujících. My jsme totiž zatím sestavili a naměřili hranici, ale s řezáním byl trochu problém, pila nešla napnout a sklouzávala došikma. Davidovi se z nějakého důvodu naše krásně vytvořené linie nelíbily a oznámil, že sežene na pondělí lepší pilu, ať toho radši necháme, tak jsme to zase odtahali zpět.

Po práci se ještě hrálo na hřišti, například vybíjená a pak nevyhnutelně následoval závěrečný nástup a můj narozeninový pád do vody. Aspoň jsem se nekoupala sama, Marie a Venda tomu tentokrát už neunikli také.

Dana

< Předchozí Další >