13.9.2003 - Vinobraní

Ačkoliv se vedení na letošek organizačně perfektně připravovalo a všechny programy oddílovek, důležitějších akcí a úkolů dle tabulek přerozdělilo širšímu velení, stalo se hned na Vinobraní, že celý program byl improvizovaný. Pravda, zavinilo to z valné části počasí, které nedovolilo strávit celé dopoledne na vodě pod neúprosně žhnoucím sluncem. Naopak. Dopoledne jsme šli, jak je již vykřikováno v pokřiku, vstříc bouři.

Můj příchod byl poněkud opožděn, dostal jsem 12 (slovy: dvanáct) kliků. Mezitím, než jsem s vypětím všech sil svoje odklikoval, již se rozběhla první hra. Luštění morseovky dalo některým lidem zabrat, leč úkol se postupně dozvěděl každý. Výběh do Karolinek a zjištění letopočtu na bráně (mimochodem 1824) zahřál určitě každého. Následoval únos Lucinky hodnými mimozemšťany.

Vzhledem k tomu, že se čtrnáct dní na to má jet závod "Tři jezy" v Praze, začal neúprosný výcvik na vodě. V dešti si nejdříve posádka "550" zasprintovala od železničáku k lávce. Následně na všechny přítomné uhodila moje hamižnost a obchodní duch a začal jsem "550" a "Vajdu" prohánět po světových přístavech a nutil tyto lodě převážet zboží, za které jsem zcela úmyslně posádkám nezaplatil ani kačku. Leč ani já jsem krom zážitků nezbohatl. Návrat do loděnice uvítal snad každý. Následná Kimovka zamotala pár hlav.

Netušil jsem, že jen málo, v tu sobotu přítomných lidí, je zasvěceno do kouzelné hry na "Čarodějnice". Jak už to u mužů bývá, chtěl jsem se předvést a na připraveném bambusu ukázat své akrobatické umění. Vzhledem k svým dlouhým nohám jsem se šteloval pečlivě, dlouho, leč zbytečně. Ledva jsem se odtrhl od země a udělal první pokus ulovit první trofej, skácel jsem se k zemi i s bambusem a židlemi. Tvrdil jsem, že za to mohly turbulence. Nikdo mi nevěřil. Následovníci byli o mnoho úspěšnější. S bravurou se na koštěti udržela Lucinka (18 úlovků) a mezi staršími exceloval Vojta. Oba jsme dostali dolů jen díky lehkým turbulencím. Dařit se mi začalo, až když jsem si na koště stoupl. To jsem se pro změnu stal nebezpečným pro svoje okolí. Oddílovka se i přesto obešla bez zranění. Pokřik, jak už to bývá v posledních týdnech zvykem, zakončil Marie blekotáním. Bylo to něco v tom smyslu, že v pokřiku není "v bouři i slunci vstříc", ale "bouři...". Nezbývá mi, než dát Marii za pravdu!!!

Jiřík

< Předchozí Další >