5.4.2003 - Odemykání řeky Dyje 2003

Na sobotu 5. dubna připadlo tentokrát Odemykání řeky Dyje. Za poslední tři roky jsem chyběl asi jedenkrát, a tak jsem si tuto akci nemohl nechat ujít.

Ač nečlen vodáckého oddílu, jako oddaný přítel a podpůrce Neptunu jsem startoval s vodními skauty již v 7:00 - 7:30 od loděnice. V minulých letech jsem tuto akci absolvoval na kajaku nebo singl kanoi, letos jsem si však vypůjčil deblovku od svého přítele, velkého znojemského vynálezce a zaměstnance ČD, pana Richarda Švejdy. Počítal jsem totiž s tím, že pojedeme společně s mým kamarádem Igorem Jelínkem, ten ale ráno v posteli vyměkl a nepřišel. Tož jsme vyrazili - v podstatě klasicky - na deblovkách, pramicích, raftech i kajaku od loděnice. Já jsem si tedy dal singla za použití svého nového pádla (to pádlo jsem našel loni po povodni v řece v Hodonicích docela zdeformované, trošku se mi ho podařilo narovnat, ale nic moc) a svých svalů. No, už od Louckého splavu jsem byl docela vyčerpaný a po menší koupeli na Hlaďáku mi došly síly úplně. Ještě že v Dobšicích jsme asi v 9:00 zastavili a účastnili se oficiálního ceremoniálu. Foukal při tom ledový vítr a byla kosa. Naštěstí mě dobil baterky slavnostní nástup, při němž jsme s bratrem rozvinuli transparent o pracovitosti našich železničářů (další příspěvek p. Švejdy). Běhali tam kolem nás samí novináři, fotografové a zvukaři, David jim dával rozhovory, zpívala se píseň "Kosa na voleji", recitovaly se básně, všem byla zima, no prostě sranda.

Tož a pak malá cérka, jejíž jméno si nepamatuju, odemkla Dyji a mohlo se jet. Jelo docela dost lodí - vzdor studenému počasí a poměrně nízkému stavu vody.

Bylo velice příjemné vidět tento "vodácký znojemský národ" pohromadě, jak s veselou tváří vyplouvá po proudu. Chyběli zde tzv. extrémisté s plastovými kajaky, pro které je takováto řeka "suchá a nezajímavá". No, ale myslím si, že tito "sportovci" nevědí, o co přicházejí, když nikdy nepoznali rekreační jezdění.

No, mě naštěstí David propůjčil svoji družku, čímž jsem získal výkonný motor do své lodi a nemusel jsem dřít toho singla. Pod Dobšicemi jsme se vnořili do hlubokého a skalnatého údolí a přes Dyji jsme po volejích dorazili do Tasovic. Velmi se mi líbila ochota a kamarádství dětí i starších z oddílu, kteří si vzájemně pomáhali při těžkém přenášení jezu, a to nejen vlastních lodí, ale i lodí úplně cizích!!! Poznal jsem to doslova, protože jsem ani nestihl přiložit ruku k dílu, neboť nebylo v podstatě kam, a naši loď přenesl někdo neznámý!!!

Již při prvním pohledu na jez jsem poznal, že dnes se zde žádné velké akce pořádat nebudou, protože je příliš málo vody na hraně. No, ale David se rozhodl zkusit štěstí v singlu na Rudém ďáblu a já jsem si vypůjčil nafukovací zavřený kajáček SKIP od jedné z účastnic. Mezitím jez lehce "sklouzl" jeden z raftů. Na vodu nad jezem jsme s Davidem nasedali současně, ale já se trošku zdržel, protože jsem v tomto typu kajaku seděl poprvé. Věřím, že SKIPa využívají expedice v Himalájích, ale já jsem se v něm v první chvíli v Tasovicích cítil jako nějaká kačena. Kolébal jsem se ze strany na stranu a nemohl jsem si furt natáhnout špricdeku. Nakonec jsem to za pomoci majitelky zvládl a vyrazil. Udělal jsem pár cvičných osmiček a díval se, jak už najíždí do jezu David. Spadl s lodí do jezu a pak už jsem viděl jen bouřlivý potlesk přihlížejících. To znamená, že to úspěšně zvládl!

Co nejrychleji jsem se rozjel a napřímo vjel do jezu. Skok byl OK, gumový kajak ztlumil hlavní náraz, celý jsem se potopil a když už jsem si myslel, že to mám za sebou, tak jsem se cvakl. Zkusil jsem eskymáčka, ale nezdařil se mi, při druhém pokusu jsem vypadl z lodi. Kupodivu byla voda teplejší než vzduch, tak jsem tam chvíli zůstal, no a když jsem z té lázně vylézal, viděl jsem, že David je též navlhlý, takže se taky cvakl!!! No, já už jsem to zabalil, David to dal ještě jedenkrát a cvakl se zase. Odjížděl jsem z Tasovic s pocitem, že zdejší jez mě začíná porážet. Naše vzájemná bilance je 2:2.

Tož, dojeli jsme do Krhovic, do té perly Znojemska. Byl tradiční ohýnek a buřty s čajem. Po občerstvení a stáhnutí jezu se pokračovalo po proudu směr Hrádek.

Úsek Dyje pod Krhovicemi je velice pěkný a již kolikrát mě napadlo, že bych komentář o něm někde zveřejnil, protože sem skoro nikdo z mimoznojemských vodáků nejezdí. Možná je to ale dobře, že zde není nával jako na Vltavě...?

No, po povodni zde bylo několik zajímavých míst, ale protože teklo zrovna málo vody, tak nebyla nebezpečná. Asi nejnáročnější bylo "esíčko" před Hrádkem. Musel a se tam opatrně zprava objet mělčina, pak pořádně zabrat a pak rychle otočit loď doprava a pak zase doleva. Celkově jsem to ohodnotil jako WWII.

No, dojeli jsme do Hrádku, vytáhli lodě, převlékli se a navazovali. Mě připadl úkol být členem pionýrské skupiny Lenky Pojerové, která vezla autem vlek s loděmi do Znojma. Cesta proběhla v pohodě, jenom v serpentinách dvakrát vypnul motor. V loděnici jsme celou akci zakončili nástupem, na kterém se všichni shodli, že se jim to líbilo.

P.S.: Jsem velice rád, že jsem na této akci poznal Čila, zakladatele znojemského oddílu, výborného vodáka a člověka, trošku jsem i záviděl těm, co s ním jeli na lodi a společně pádlovali.

P.S.2: A zakončím to slovy klasika: "Tak zase někdy na těch peřejnatých vodách, přátelé, s hvězdným nebem nad hlavou a mravním zákonem v sobě..."

Ondra Antoš

< Předchozí Další >