1.3.2003

Jednoho docela teplého rána jsme se jako obvykle sešli u naší (krásné) loděnice. Za chvíli byl nástup a po něm samozřejmě naše milovaná rozcvička. Byla drsná, ale skoro všichni to přežili ve zdraví, až na pár výjimek, že Ivoši? Když jsme přiběhli, no spíš přišli, z rozcvičky, následovala Davidova hra. Rozdělili jsme se na dvě stejně silná družstva. Jedna skupina šla na silnici nad loděnicí a druhá asi o třicet metrů dál. No, nebudu to popisovat, prostě strašná honička. Skončilo to nerozhodně. Po skončení této divné hry jsme měli soutěž v uzlech. Vypadalo to celkem slušně a mohli jsme vyhrát, ale měli jsme Dirťáka. Marie, který ho učil uzly, tvrdil, že umí všechny. V praxi neuměl ani jeden. No co, prohráli jsme. Tento škaredý den jsem dostal divnou přezdívku "Chrobák". Nebudu vysvětlovat, jak se to stalo, prostě se to stalo. Potom jsme všichni počkali asi 10 minut, až se naše zázračná kamna vykouří a šli do loděnice. David rozdal nějaké papíry s nějakými křížovkami a leštěnkami nebo co to bylo. Já jsem hrál proti Ádovi, který měl IQ při nule, takže to bylo docela nuda. Na nástupu jsme zarecitovali pokřik a hurá domů.

Honza

< Předchozí Další >