úterý 2.7.2002 - Dubová - Slovenská Lupča

Narozeniny

Den začal z volna, alespoň první minutka byla volná, poté poněkud zmatená Martina začala vyhlašovat rozcvičku, což mě překvapilo a následně rozzlobilo. Na tomto táboře jsme se po dohodě rozhodli posunout rozcvičku až po snídani, proto bylo mé rozhořčení myslím více než spravedlivé. Rozcvička byla vedena na nedalekou stráň a vypadalo to jako zástup oživlých mrtvol.

Buchtičky (vánočka) s krémem všechny probudily natolik, že si byli všichni schopni sbalit a vyrazit na vodu.

První kilometr a půl pokračovalo utrpení z minulé etapy. Šlo se pěšky. Náhon se vrátil a konečně bylo na řece o co stát. Peřejky, vlnky, vracáčky...

Původní plán, dojet do Šálkové na jez, byl operativně změněn. Zastavili jsme ve Slovenské Lupči.

Následovalo stavění, úklid, vaření a další nudné činnosti. Já s Davidem jsme vyrazili do města zjistit polohu obchodů. Narazili jsme na pekárnu, která byla cítit na několik honů. Okamžitě jsme se rozhodli objednat 120 rohlíků na ranní snídani.

Někteří domorodci jsou přívětiví a někteří otravní. Při návratu na tábořiště se pohyboval v tábořišti domorodec otravný. Slušně se vnutil k večernímu ohni, kde nás pak mírně přiopilý obšťastňoval hraním na kytaru. Druhá část osazenstva tábora, ta sportovně založená, se pod mým vedením vydala na hřiště, kde se hrál poměrně slušný fotbal.

Den skončil poklidně, domorodce jsme ve vší slušnosti odpálkovali a většina tábora pokojně usla. Před usnutím bylo ještě slyšet olomoucké vodáky tábořící vedle, jak hrají krásné, táhlé, jemné a uslintané písně.

Mimochodem jsem zapomněl zmínit, že se mě asi patnáct minut snažili hodit do vody. Povedlo se, ale stáhl jsem Vendelína. Bylo to žůžo.

Jiřík

Přejít na:
29.6.   30.6.   1.7.   2.7.   3.7.   4.7.   5.7.   6.7.   7.7.   8.7.   9.7.   10.7.   11.7.   12.7.  
< Předchozí Další >