5.10.2002 - Zamykání řeky Dyje 2002

Sešli jsme se v loděnici o půl osmé ráno (tedy ti, kteří o tom věděli) a ti, kteří o tom nevěděli, nebo byli moc líní, přišli až na osm, nebo vůbec.

Rozhodili se lodě, zaplatil se příspěvek, zazpívala písnička, Simčino robě zamklo Dyji, naložili se lodě a jelo se.

Já jsem dostal na povel Sázavu, čímž jsem sice nebyl příliš nadšen, leč alespoň do ní teklo míň, než do červené Rybářky. Rozložil jsem si posádku pokud možno rovnoměrně a vyjeli jsme. Zjišťuji, že Kristýnka nemá pádlo. Půjčujeme si pádlo od 550 a zjišťujeme, že nám teče do lodi. Ríša to zjistil již dříve a není tím nijak nadšen.

První jez - Loucký. Sjíždí se v singlu, prámy jedou ve dvou. Tento jez byl docela v pohodě. Jen dole bylo najednou nějak moc šutrů a chyběl tam ostrůvek. Já jsem s posádkou (poté, co jsem ji naložil) přejel k levému břehu a zatímco David "blbnul" na Ruďovi, kterého si vypůjčil, snažili jsme se ucpat díru v lodi. Neúspěšně. Až se David "vyblbnul", pokračovali jsme v cestě dál. Červená Rybářka se úspěšně blíží k okamžiku, kdy pojede pod vodou.

Další jez - Hlaďák. Tradičně se vysazují posádky a přetahuje se u levého břehu. Gumáče jsou pouštěny i jinudy, avšak z bezpečnostních důvodů bez posádky. Vašek se rozhodl sjet si Hlaďák - po zadku. Uklouzl na řasách a už jel. Dole pod jezem byla velká naplavenina štěrku a hradba naplaveného dříví u levého břehu. Poté, co se posádky přes dřevěnou "hradbu" dostaly na náplavku a poté, co byly již všechny lodě staženy, se nastoupilo a jelo se dál. Další plavba byla docela poklidná.

Třetí jez - Na Hrázi. Zase se obvyklým způsobem přetahuje vlevo a dole kormidelník naskakuje a přistává u levého břehu. Jediná Červená jez nesjíždí, ale je vytažena z vody, donesena za jez, kde se jí ujímá Léna. Stříbrnou páskou je alespoň provizorně zalepena díra ve dně Červené a lodě odrážejí od břehu.

Nyní přichází ta chvíle, která mě "odsoudila" ke psaní kroniky. Zrovna jsem odrážel od náplavky pod jezem. Začal jsem točit Sázavu po proudu, když tu, kde se vzal, tu se vzal - skřípot. Pak přišla tupá rána... a už se Sázava nakláněla na levobok čím dál tím víc. Zasekla se až v pozici asi 90 stupňů. Uvízli jsme na mělčině! Celá posádka vystoupila a vytáhli jsme Sázavu na náplavku, ze které jsem se snažil odjet. Mobydick přistál kousek pod námi a Léna s Jirkou nad námi a přišla záchranná akce. Já, Jirka, David a Venda jsme vylili vodu ze Sázavy a já s Vendou jsme pak naložili do Sázavy "vyplavouši" bagáž a posádku, která se mezitím dostávala do lepší nálady na břehu (například Kristýnka dostala neoprenový vršek), nám pomohla dostat Sázavu na hlubší vodu, nalodila se a jeli jsme dál.

Dohnali jsme zbytek loďstva a hned to začalo: "Ty jsi obrátil Sázavu?", "Bravo!" a podobné výkřiky se nesly nad Dyjí. Odpovídali jsme v dobré náladě a lehce jsme je předjeli. A jeli jsme rychle. Kecali jsme, zabírali, jedli a odpočívali, takže jsme houpačku minuli se vztyčenými "plachtami" a Ríša a Ivoš z ní skákali bez našeho zvláštního zájmu. Vítr v zádech nás hnal poměrně rychle. A poté, co jsme zase začali zabírat, se naše tempo značně zvýšilo. Docela lehce jsme tedy dojeli gumáče, které se "plácaly" před námi a předjeli jsme je. Čtvrtý jez - Tasovičák - jsem málem skočil se Sázavou, jelikož přístavní můstek byl po povodních zanesen různým roštím tak, že jsem ho neviděl. Naštěstí mi Ludva řekl: "To je Tasovičák, ne?" a díky tomu jsme se vyhnuli nepříjemnému skoku. Přistáli jsme a začala obvyklá dřina. Vyložit a přenést bagáž, po ní následovaly lodě (většina) a opětovné nakládání dole pod jezem. Povodeň pod jezem nanesla spoustu štěrku, prken a jiného haraburdí, a tak se nám pracovalo poměrně těžce.

Jakmile byly všechny lodě, které měly být dole, dole, začali jsme svačit a poflakovat se kolem jezu. Během této pohody si Tasovičák 2x skočil David na Ruďovi, 1x skákal kajak, 3x skákal raft a několikrát si to skočil i Karel bez lodě. Karel a Georg prohlásili, že ukáží Davidovi, jak se to má skákat (David se na Ruďovi 2x cvaknul) a cvakli se taky. To jsem však neviděl, jelikož jsem po třetím skoku raftu odrazil se Sázavou od břehu a jeli jsme dál.

Po nějaké době jsme zase dojeli gumáče a předjeli jsme je. Předjeli jsme také keňu Pátých a vyrazili jsme kupředu. Jenže za zatáčkou byly dva kmeny přes řeku. Dojel jsem až k nim a pak jsem si všimnul, že se mezi nimi dá projet k pravému břehu a dál, že je voda volná. Propluli jsme tedy mezi kmeny a koukám, ne, já zírám na tunýlek pod větvemi, který je u pravého břehu a kterým se dá pohodlně plout dál. Zavolal jsem na lodě za sebou, ať to vezmou vpravo a pokračovali jsme v plavbě.

Jedeme a koukáme na okolí a najednou jsou tu Krhovice. Přistáli jsme (pokud si pamatuju, tak to bylo poprvé, co do cíle dorazila při Zamykání či Odemykání jako první práma), vytáhli loď a čekali na ostatní. Pojídali jsme buřtíky a povídali jsme si. Poté se umyly lodě a "blbnuli" jsme kolem a uvnitř bunkru.

Převlékli jsme se, umyli jsme lodě, jedli jsme... však to znáte.

Pak přijela Ávka, a tak jsme naložili lodě a šli jsme na autobus. Nastoupili jsme do něj a odfrčeli jsme směr Znojmo. V loděnici byl už jen nástup a následný rozchod.

Jelikož nám skoro celou dobu svítilo sluníčko, bylo to jedno z nejhezčích Zamykání, jaké jsem zažil.

Permoník


ZAMYKÁNÍ DYJE

na nápěv známé písně Přes pláně (Kaliforňané)

Teď všichni dobří vodáci se za vás pomodlí,
kdo táhneš s lodí po Dyji, rozluč se s pohodlím.
Musíš si taky nakoupit chlazený lahvový
a kdo má štěstí na řece i něco uloví.

Pět hodin ti potrvá ta plavba po Dyji,
koukej ať vždycky s mírou se cokoliv popíjí.
Protože k čertu dojedeš při věčným paření
a i tvůj háček musí jíst jinak ti ztřepení.

Přes čtyři jezy budeš dnes i s lodí vláčenej,
až dojedeš budeš promrzlej a taky zmáčenej.
Až tě tvá žena uvidí, uslyšíš asi křik,
svý mámě řekneš: "Podívej to je tvůj trosečník."

A taky proti šutrákům drž stráže háčku,
když se jim včasně nevyhneš zažiješ cvakačku.
Vrbička to je špatná věc, ta lodi poráží
a kdo je cvaklej nemůže se lovit s bagáží.

Až u Krhovic čeká tě oheň a buřtíky,
čajíček si tam zamícháš paznehtem ze štiky.
A je tam nouze vo klacek, hořčice jalová
i já bych taky raděj byl v pohodlí domova.

< Předchozí Další >