Výcvik starších na Bítově 27. - 29.12.2001

Moc jsem se na Bítov těšila, protože jsem věděla, že se zde snad duševně posílím a odpočinu. Mé očekávání mě nezklamalo a já spolu s ostatními zažila krásné chvíle. Jako vždy jsme hráli spoustu her, učení a zábavy.

Hráli jsme si na Válku růží, Den trifidů a různé scénky. Učili jsme se správně vyjadřovat, co nejlépe vysvětlit dítěti, jak má uvázat dračák, také jsme zkusili pár testů = ze zdravovědy, test oblíbenosti a sestavení vlastních měřítek podle důležitosti. A zábava? Ta byla pořád! Byla zmrzlá přehrada, takže jsme pořád bruslili a jeli jsme až na Želetavku.

Ke hrám: Válka růží spočívala v tom, že každý dostal obálku, kde bylo napsáno, že je z rodu Yorků nebo Lancasterů, anebo mohl být nezávislý občan. No a jak to ve válce bývá, rody se měly vyvraždit a získat co nejvíce občanů. Přitom museli plnit zajímavé úkoly: vyrobit vlastní vlajku, donést kýbl s vodou z přehrady,... Donášení vody z přehrady vyšlo na mě a na Pavla K. Bylo to zajímavé, zvlášť když byla přehrada zamrzlá. A taky jsme museli nenápadně! Takže jsme vyvolali hádku, něco jako že chlapi jsou hloupí a ženský ničemu nerozumí a vyběhli jsme ven, že vyvoláme koulovačku, při níž se ztratíme. Práci nám ale ztěžoval aktivní Ríša, který se chtěl přidat na Pavlovu stranu. Naštěstí měl bačkory, takže jsme mu utekli a úkol splnili, aniž by to kdokoli zpozoroval.

No, samozřejmě výcvik se nemohl obejít bez fyzicky náročnější akce. K tomu byl určen Den trifidů. Ráno nás David vzbudil a všem kromě Ríši zavázal oči. Pak jsme se vydali na cestu. Po chvíli jsme došli k Léně, kde jsme měli rozdělat oheň. To se nám nepovedlo, protože jedinej, kdo viděl, byl Ríša, takže chápete :-)

Pak následoval výstup k Bítovu, slaňování, ošetřování zraněného Ríši a sestup dolů. Tam jsme se dozvěděli, že za 5 minut odlétá záchranný vrtulník ze Špice. Když ho nestihneme, zemřeme. Běželi jsme jako oživot...cha, cha... Při výstupu nahoru na nás Ríša nebral vůbec ohledy - hrůůza! Když jsme se odření a unavení dostali do vrtulníku, zjistili jsme, že jsme měli ještě přes 1 minutu čas. Bylo to namáhavý, a právě to bylo strašně super!

Jana

PS: Nechtěla bych být slepá - Ríša by se o mě vůbec nestaral!!! :-(

< Předchozí