pondělí 9.7.2001 - Třídeňák - Den druhý

Potápky

Jednoho dne jsme se probudili na stadiónu. Všichni měli hlad, a tak Hanka s Janou řekly, že si půjdeme do nedalekého města koupit jídlo. Všichni rychle běželi koupit si něco do obchodu, jen Jura s Hankou zůstali na lavičce. Jura řekl Peťovi N., ať mu něco koupí. Po snídani jsme vyšli z města. Ten den jsme byli zrovna unavení. Šli jsme na různá místa, jedním z nich byl i Český Šternberk. Tam jsme si dali dlouhou přestávku, potom jsme šli do vysokého kopce. Až jsme ho vyšli, tak tam jsme měli oběd. Šli jsme a šli, až se stmívalo. Hanka s Janou řekly, že si najdeme nějaké přístřeší. Nakonec jsme našli rozestavěný dům a tam jsme si dali večeři a šli brzy spát.

P.Ž.


Albatrosi

"Budíček, budíček, vstáváme!" Takto nás Martina budí v 7:00. Většina skupiny (já a Ivoš) prudce zaklejeme a pošleme pár urážek a vybraných výrazů na adresu Martiny. Ta nenechá nic náhodě a začne nám skákat po spacáku. My se dožereme a... Tak takhle nějak vypadal náš třídeňák.

Zhruba za půl hodiny jsme měli sbaleno (překvapivě!) a vyrazili jsme na další nesmyslnou cestu, na další hon za bodama. Puchýřů na noze zvolna přibývá, dobrá nálada a počáteční euforie zvolna mizí a některé typy už jenom koukají před sebe a s vyplazeným jazykem následují vraha Martinu, která se jakoby v dáli rozplývá. Staří a ostřílení psi (to jako já) ale stíháme a naše grupa (Martina, Marie, já, Ivoš, Leoš) držíme krok a za vzájemného škádlení zdoláváme kilometry. Ale ouha! Voda v lahvích zvolna dochází a spoléhat se na vesnické obchody se nevyplácí. Slunce střídá déšť a nejeden člen má mokro v botách. Na poli je bahno, na louce mokro, v lese jak by smet. Přicházíme do města.

Lidé nevěřícně koukají na ta zjevení, která by se ani ten nejotrlejší zoolog nesnažil přirovnat k nějakým primátům. Bahno, nasátá klíšťata, škrábance od trnů, nasátá klíšťata, svrab, neštovice a mor souží naši skupinu. V tom se na obzoru jako přízrak, či fata morgana, objevuje budova se špatně čitelným nápisem Julius Meinl. Martina nasazuje nemilosrdné tempo. Hurá ke košíkům. Lidé v budově nám udiveně uhýbají z cesty.

Napojená a posilněná skupina dohání časovou ztrátu a kolem 19:00 si v lese na jednom moc prima svahu (pouhých 60° klesání) budujeme tábor. Noc plyne svým tichým životem, táborák vesele plápolá, špekáčky se potí, máme je na večeři. Zakusujeme k nim chleba (nekrájený), který "koluje". Noc plyne v zajímavém a poučném rozhovoru. I malá Anička drží s partou krok. Prásk! Někdo rozbil sklenici s hořčicí. Ale co, ráno se to uklidí. "Tak, jdeme spát!" velí Martina v 22:00 zbytku naší skupiny (polovina spala už v devět večer). Většina skupiny (já a Ivoš) prudce zaklejeme a pošleme pár urážek a vybraných výrazů na adresu Martiny. Martina nenechá nic náhodě a začne nás otravovat. Je děsná sranda. Noc v plném proudu, den skončil, ještě si povídáme. Bůh ví, kdy jsme šli spát. Třídeňák s Martinou je prostě super a nikdy bych ho nevyměnil.

Petr

Přejít na:
30.6.   1.7.   2.7.   3.7.   4.7.   5.7.   6.7.   7.7.   8.7.   9.7.   10.7.   11.7.   12.7.   13.7.  
< Předchozí Další >