24.3.2001

Schůzka začala tentokrát v 8:00 hod. Jirka písknul nástup a na nástupu se řeklo, co se bude dít. Rozcvičku vedl Jura, běželi jsme k Zeleňáku, tam jsme si dali pohyb. Potom jsme běželi zpátky do loděnice. Hned jak jsme přiběhli, jsme si museli vzít tužku a papír, protože na stole bylo 24 věcí pod dekou. Měli jsme na podívání pouhou 1 minutu. Jak jsme si věci prohlídli, opět se zakryli. Na napsání jsme měli 3 minuty. Všichni psali, až se jim od rukou kouřilo. Najednou Léna odezněla 10 sekund. 10... 9... 8... 7... 6... 5... 4... 3... 2... 1 a konec. Já jsem měla pouhých 16 věcí, stejně s Aničkou. Věci se daly zpátky na místa a šli jsme na hřiště. Jirka nám vymyslel novou hru, která se jmenuje stará herka a hraje se tak, že se udělá kroužek a 5 lidí jde doprostřed. 1. člověk byl hlava a poslední ocas, a když se někdo trefil do ocasu, šel místo něho, ale na pozici hlavy. Vybitý šel opět do kruhu. Samozřejmě Martin přišel na devátou s tím, že nic nevěděl. Po téhle hře jsme šli hrát softbal. Někdo odpálil tak, že tenisák spadl do vody a na kameni jsme našli zraněného netopýra. Po softbale se pískl nástup a Jirka nám oznámil, že si máme vzít všechny věci, že jdeme do starého města.

Tak jsme vyrazili. Ve starém městě nám řekli, že chtějí plán starého města. Měli jsme na to hodinu a půl. Martin řekl, že ve městě je plán, že bychom to mohli podle toho udělat. Tak jsme se dali do malování. Když jsme to udělali, Albatrosi byli u kostela a ještě to neměli. Sraz byl u rotundy. Tam jsme si zahráli hru, že byly dva proti sobě a celou minutu museli mluvit bez zastavení. Druhé bylo minutu zpívat a třetí půl minuty vyprávět básničku. Po chvilce dorazili Albatrosi. Dal se nástup a Jirka řekl, že na konci vyhlásí nejlepší plán starého města. Potom nám řekli, že nám zbývá poslední úkol. Vyznačili nám na našich plánech, kam máme jít, a že jdeme jako oddíl, ne jako posádky. Tak jsme vyrazili. Na tom plánu bylo označené místo hřiště špinďák. Byly tam schované bonbóny a ještě než jsme je našli, tak Martin našel limonádu a myslel, že je to ono, ale nebylo. Když jsme to konečně našli, tak se pískl závěrečný nástup, řekl se pokřik a šli jsme domů.

Bára

< Předchozí Další >