Podzimní prázdniny na Žďárských vrších

čtvrtek 26.10.2000 - Den první - Příjezd

Sešli jsme se na vlakovém nádraží a jeli do Okříšek, přestoupili na vlak do Jihlavy a pak do Havlíčkova Brodu a odtud do Žďáru. K nádraží přijeli správci, odvezli nám batohy a my jsme šli k chatě pěšky. Po příchodu jsme hráli veverky a schovku. K večeři jsme měli hrachovou kaši. Pak jsme hráli elektřinu, lžičku a na inteligenty. Pak nám Hanka četla pohádku a my šli spát.

Ale tím dnešní den nekončil! V 10:45 hod. za svitu baterek jsme luštili zprávu. Po té jsme se vydali za černou paní. Jirka houkal jako sova a Honza na mě vybafl. Čekali jsme na posledního a pak se vrátil do chaty. Konečně jsme mohli spát až do rána.

Anička

Dodatky - Bažiny kontra rašeliniště

Když jsme s Pindruší opouštěli nádraží terénním vozem CHKO Žďárské vrchy, ještě jsem netušil, že budu muset namáhat své paměťové buňky. Dojeli jsme k chatě a já se šel se zdejším hajným podívat na práci, kterou jsme měli jako oddíl vykonat. Především stahat a spálit dřevo s tím, že nesmíme podpálit les. Stejně jim to tu vypálíme.

Honza


pátek 27.10.2000 - Den druhý

Já a Jana jsme vstávaly bylo 7 hodin, protože jsme šly nakoupit a pro Davida na nádraží. V 8:05 hod. přijel rychlíkem. Myslely jsme, že nepřijede, ale přijel. Potom jsme šli do Primy pro ten nákup. V trafice v Primě se David ptal na obálky a na známky, ale měli jenom známky. Tak já a Jana jsme čekaly před Primou na Davida, který šel pro ty obálky a známky. Po dlouhé době pak zase přišel a měl. Tak a vydali jsme se na cestu zpět na chatu. Po cestě jsme jedli jogurt, ale neměli jsme ho čím zamíchat. David usoudil, že má nejčistější ruce (i když z vlaku...). Tak to zamíchal a napil se (byl dobrej). Pak jsme přišli na chatu a David byl nadšený, ta chata se mu líbila. Až na to, že tu jsou papírové zdi.

Pak jsme se najedli, odpočinuli si a pak jsme museli jít zpracovat to dřevo. S Davidem šel Marie, Leoš, Pindruše, Peťa, Anička, Jarek, Jirka, Tomáš a já. S Jirkou šla Jana, Bára, Hanka, Radek, Nikola a Jirka Voznica. To dřevo se docela i dalo, bylo toho moc a moc. Dělali jsme to hodně dlouho. Hanka pak tak kolem 3 hodiny šla do Žďáru do Primy nakoupit potraviny. Přišla v 16:45.

Velké kusy toho dřeva jsme měli pálit až na chatě. Naše skupina toho moc nepřinesla, protože jsme to měli poměrně daleko. Jak jsme toho moc nepřinesli, tak ta druhá skupina... Až jsme přišli ze dřeva, tak bylo chvíli volno a potom jsme šli zpracovávat dřevo, co se přineslo na chatu. Stejně jsme ho pak dozpracovávali ještě druhý den. No a to už byla tma. Tak se navrhla schovka. První pikala Pindruše. Jo a když se hrálo, kluci se schovali na louku (doprostřed) a Leoš zrovna pikal a on řekl: "kluci, schovejte se někam jinam nebo vás zapikám." A po chvilce z těch kluků si někdo prdl a Leoš: "Deset dvacet Radek." Bylo to docela hodně slyšet. Pak jsme otravovali Marušku a pak jsme otravovali i Jirku Nesnídala.

Potom jsme šli do chaty a bylo osobní volno a pak byla večeře - porridge - byl strašně dobrej. Pak jsme hráli hry u nás v pokoji např. ruská ruleta (bylo to dobrý), potom byla hygiena a nástup. Na nástupu byly různé připomínky, rozdávaly se diplomy a taky tahání z pytlíku - tahala Nikola - 10 kliků, Peťa - roznosit jídlo, Jarek - chrochtání... Před nástupem jsem ještě rozdávala buchty, měla jsem narozeniny - 16. Po nástupu byla příprava na spaní a pak pohádka. No a po pohádce už jenom večerka - byla myslím v 10:30 hod. My staří jsme pak připravovali hru a pak jsmehráli hry. Jen pro informaci - šli jsme spát až v 3:00 hod. ráno.

Skotík

PS: Celý den byl super i když upracovaný, ale to se dalo. Jo a pořád mi říkali, že mě hodí do vody nebo něco provedou, ale stejně z toho nic nebylo - jenom kecaj.

Dodatky

Byl pátek dopoledne. Naše skupina dostala za úkol spálit chrastí rozložené na dvě hromady. Já jsem chtěl začít lámat malé větvičky, ale po chvíli jsem zjistil, že se to tak lehce nedá dělat, protože to bylo jako z gumy. Ale nakonec jsme to zvládli a odpoledne bylo za námi. Šli jsme s několika klacky k naší chatě. Udělali jsme oběd, lehli jsme si na pět minut a pak jsme šli zase pracovat. Když se odnosila i druhá hromada (já jsem jedním z těch, kteří nesli celkem hodně klacků naráz, ale byl jsem pomalý a ostatní na mě museli čekat). Potom jsme skončili a já jsem zůstal u ohně s Jirkou. Řezal jsem si prsty při vyřezávání dřívka. Potom přišla Jana s pitím. Šli jsme na vycházku kolem rašeliniště. Tak jsme se procházeli, sbírali trávu, skákali přes potůčky. Došli jsme k širokému potoku a přemýšleli jsme, jak se přes něj dostat. Jana a Jirka skočili o větvi, přičemž se namočili po kotníky, ale já chytrej člověk jsem si to obešel a tak zvítězil.

Vendelín


sobota 28.10.2000 - Den třetí - Prométheova cesta

Albatrosi

Ráno byl budíček v 8 hodin, za pět minut po něm byla rozcvička, kterou vedla Hanka. Po skončení rozcvičky jsme šli do chaty a chvíli jsme čekali na snídani. Až jsme se nasnídali, tak jsme se rozdělili do tří skupin podle posádek, to bylo asi v 11 hodin. Každá šla do jiné místnosti, Delfíni byli v holčičím pokoji a Potápky v klučičím.

Pak jsme se chystali na Prométheovu cestu. Asi ve 2 hod. jsme vyrazili z chaty. Chvíli jsme bloudili, proto jsme se vrátili a nakonec jsme vyráželi jako poslední. Stihli jsme najít jen dva bohy - Pallas Athénu (Pindruši) a Dia (Davida). Potom už bylo moc pozdě a začalo se stmívat, tak David zavolal Hance a domluvili se, kde se setkáme. Až jsme se setkali, šli jsme zpět do chaty. Na chatě nás uvítali Jirka a Léna. Večer se na chatě ještě dělali scéniky a po nich se šlo v 10 hodin spát.

Leoš

Delfíni

V 7:00 hodin ráno, ještě před budíčkem, vzbudila Jana mě a Vendelína a šli jsme vařit snídani. Přišli jsme do kuchyně a dali jsme vařit vodu na rýži. Potom jsme já a Vendelín krájeli cibuli, to jsem si pobrečel. Nakrájenou cibuli jsme naházeli do hrnce, nalili jsme tam olej a začali jsme dělat cibulku. Když byla hotová, dali jsme do toho hrnce hovězí a uvařili jsme je.

Hurá, konečně začala vřít voda, jenom v jednom hrnci, dali jsme do něj rýži. Uvařili a dochutili jsme maso, vyndali rýži, v druhém hrnci ani stopa po varu, tak jsme dali rýži opět do prvního hrnce. Voda začala vřít i v druhém hrnci a my do ní dali čaj. Smíchali jsme rýži s masem a bylo rizoto.

Budíček a rozcvička ukončily mé vaření. Rozcvičku vedla Hanka, no potěš. Mezitím Jana chtěla dochutit čaj, ale voda, ve které byl čaj, měla být na rýži, a proto byla osolená a čaj se nedal pít. Když jsme se vrátili z rozcvičky, bylo už rizoto hotové a my jsme se mohli najíst.

Po snídani byl nástup, na kterém se řeklo, že půjdeme dělat dřevo a pak půjdeme každá posádka do jiného pokoje a uděláme si vlastní program.

Nástup skončil a my jsme šli zpracovávat dřevo. Já s Leošem jsme zabrali pilu a nikoho jsme k ní nepustili. Uprostřed práce byl jen krátký pracovní nástup. Po nástupu jsme šli do holčičího pokoje, teda jenom my, Delfíni.

Prvně jsme se učili uzly, popis lodě a pádla. Hráli jsme písničky a také jsme si dávali dohromady scénku na večer. Mezitím nás jakoby kontroloval Jirka a řekl, že oběd udělají staří. Po scénce jsme hráli různé hry. Přerušil nám to oběd. Po obědě jsme uklidili v kuchyni a odebrali jsme se zpět na pokoj a zase jsme hráli hry.

Potom přišel Jirka a dal nám zprávu na cestu za bohy. Vyluštili jsme ji a vydali jsme se na cestu. První bůh byla Athéna - Pindruše, ta nám dala úkol vysílat v morseovce Pandořina skřínka a napsat, co to je.

Šli jsme dále po žluté a došli jsme do druhého lesa. Lesem jsme došli na cestu a potkali jsme se s Potápkami, bloudili jsme. Došli jsme do vsi a tam nás, naštěstí, zavedli dvě hodné dámy na starou cestu. Potápky šli dále a my jsme 15 minut počkali. Když jsme šli dále, došli jsme k samotnému Diovi - Davidovi. tam jsme se měli dostat pomocí dvou kůlů přes provaz, který vedl ve výšce zhruba 2 m.

My jsme si udělali z kůlů a provazu žebřík. Nikolu jsme dostali na druhou stranu tak, že si stoupla Janě na ramena a přeskočila provaz. Pak měl jít Vendelín, ten šel po žebříku, ale spadl. To Davida rozesmálo a řekl nám, že stačí, abychom přešli jenom tři. Takže Jarda šel stejně jako Nikola. A pak jsem šel já. Vylezl jsem po žebříku a přeskočil jsem. Nakonec to zkusila Jana a zakopla o provaz. No nic, ale mohli jsme pokračovat. Šli jsme po trati. A zase Potápky - bloudíme.

Hanka volala Davidovi a ten řekl, že jsme měli jít podél potoka a že na něj máme počkat u toho potoka, protože jde s Albatrosy. Ti došli ani ne za 5 minut. Šli jsme dále podél potoka, až jsme došli na silnici. Po ní jsme došli až k lesu, ve kterém byla chata. Abychom nemuseli obcházet pole, tak jsme je přeběhli.

Lesní cestou jsme došli k chatě a tam nás přivítali Léna a Jirka. My jako služba jsme udělali na večeři špagety. Po večeři jsme si zahráli scénky. První šly Potápky - šel pes do lesa. Druzí my - večerní televizní program. Třetí šli Albatrosi - letadlo. Potom se hrálo na kytary a v kuchyni se připravila scénka slepá Esmeralda, hluchý José Armando. Ještě před večerkou přečetla Hanka pověst.

Radek

Potápky - Menší výlet

Po snídani jsme se sešli v pokojích a celé dopoledne jsme se připravovali na hru, cestu za bohy. Chystali jsme si scénky na večer. Po obědě jsme chvíli zpívali a asi v 13 hod. jsme dostali zprávu s návodem na cestu. Bylo to v šifře, ale to jsme celkem hravě zvládli. Potom jsme se jako první proplížili ven. Dále jsme šli okolo rybníka, až jsme se dostali za bohyní Athénou (Pindruší). Ta dala Hance lísteček s morseovkou a Hanka nám ji poslala. Byla v ní otázka, kterou jsme správně zodpověděli. Pak jsme šli podle instrukcí, ale dali jsme si kilometrovou zacházku a potom se potkali s Delfíny a dostali se do jakési vsi. Dobří lidé nás zavedli na trať, kam jsme se měli dostat. potom jsme se rozpojili s Delfínama a dostali se k bohovi Diovi (David). Ten nám dal úkol přelézt bránu (provaz ve výši asi 150 cm) s pomocí dvou kůlů přibližně stejně dlouhých, aniž bychom se dotkli provazu. Provaz jsme překonali. Pak jsme šli dál. Až jsme byli u nějaké fabriky, šli jsme dovnitř, přešli ji a přelezli plot, tak Hanka volala Davidovi. Potom jsme se domluvili na srazu u potoka na trati. Pak se hlasovalo, jestli budeme bloudit nebo ne. Jasně vyhrálo bloudění. A tak jsme všichni dobloudili na chatu a těšili se na večeři. Po večeři byly scénky. A po nic se šlo spát.

Jakub


neděle 29.10.2000 - Den čtvrtý - Odjezd

"Ano, už zase jedeme domů." To byla slova některých z nás. Většině se totiž nechtělo. Museli jsme tedy uklidit celou chatu a uvařit snídani s obědem. Když jsme se najedli, šli jsme balit. Pak se uklízelo! Když bylo vše připraveno k odchodu, tak jsme se rozloučili a vyrazili do Žďáru. Cestou jsme se na posedu podívali na rašeliniště. Pak byl na nádraží chvíli rozchod. Nasedli jsme do vlaku a za chvíli zase vysedali na přestupu. V Okříškách s námi šibovali a pak jsme zamířili ke Znojmu. Začali jsme zpívat, ale v Šumné se narval vlak natolik, že div nepraskl. Zpívali jsme Sibylu a vysedli ve Znojmě. Tam byl také poslední nástup. Rozdali se pamětní listy, abychom na tyto super dny vzpomínali ještě dlouho. Poté se šlo domů.

Jana


Fotky


Místo zmíněného rašeliniště


To jsme měli ještě všechnu práci před sebou. Všiměte si hromady za námi!


No, teď do práce! Vše s vypětím sil vytahat. (Radek to zas prožívá)


Vše se musí pomalu spálit. Na to je Jirka dělanej!


Jééé, a kde je ta velká hromada? Zázrak!


Nevím, co dodat... ...smrdíš!


Zde se rozjelo sledování naší-vaší televize


Vysmátý moderátor Jirka


Šlápni na to, ať mi vlajou vlasy!!!


Ty si jdeš něco opékat?

< Předchozí Další >