4.11.2000 - Noční hra

Ráno: Je krásné ráno na procházku, sluníčko svítí, tráva se zelená, sluníčko svítí,... sakra, to už jsem psal - no nic, pojďme k věci. Je sobota a co se dělá v sobotu? No přece se jde do vodáku nebo snad ne? Tak či onak, je sobota 19. listopadu..., cože ono je 19. listopadu? Není tak zčista jasna výročí? Není. Ty brďo (nechci urážet zvířátka), ještě že píšu kroniku jen na ráno. No nic no, tak jsem šel dnes ráno do vodáku, jako normálně, a po cestě jsem si hrál s provazem. Tak jsem si tak šel, šel, šel a najednou jsem zjistil, že jsem v Oblekovicích (né, to byl vtip). Šel jsem úplně normálně VON (Vodácký oddíl Neptun, kdyby někdo nevěděl) a najednou potkám takovou starou zšeřelou barabiznu, naši chajdu. Ne, ne, takhle to nemůžu napsat, to bych měl tam nahoře pěknej prů... Tak takhle, a najednou potkám takovou krásnou, novou chaloupku, tu naši. A najednou vidím, nebo nevidím, deset lidí. Těch tu ale je. "Tak co se dneska bude vlastně dělat?" Nic, ani bů, ani pů (nemyslím medvídka Pů), tak jsem to zkusil znovu, ale důrazněji, asi takhle: "TAK ŘEKNE MI NĚKDO, CO SE DNESKA BUDE DĚLAT?" "Co řveš, prosím tě, takhle řvete i u vás doma, nebo co?" ozvalo se odněkud zezadu v místnosti. "Ahoj" odpověděl jsem na to. "No proto, už jsem myslel, že nic neřekneš." Tentokrát jsem ho poznal, byl to... to vám neřeknu. A víte proč? Protože bych musel popsat aspoň 10 stránek, než bychom se dostali k závěru.

Takže, prostě jsem přišel, pozdravil jsem, šli jsme na nástup, šli na rozcvičku atd. Prostě a jednoduše, dneska jsme měli jít do starýho města a tam dělat různý hry a soutěže. Vyšli jsme nahoru k Mikulášovi a sedli jsme si na římsu. Měli jsme se rozdělit do posádek. Každá posádka měla papír, na kterém byla morseovka a ještě asi 20 fotek. Ve zprávě bylo, že máme poznat místo na fotce, abychom si procvičili hranice na dnešní noční hru, kterou jsem stejně vyhrál, náhodou jsem se totiž posunul do budoucnosti, abych zjistil, jestli jsem vyhrál. Tak jsme to všechno našli, já jsem toho samozřejmě našel, no, kdybych řekl nejvíc, tak bych lhal, tak radši nejmíň. Já vím, je to ostuda a ještě k tomu jsme přišli pozdě na nástup a taky jako poslední. Jenom doufám, že ty tři poslední řádky jste nečetli, protože je to ostuda s velkým O.

Váš nejsnášenlivější Vendelín

Dodatky

V letošní noční hře jsme se přeměnili v kněží a naše milé děti v bojovníky, kteří měli za úkol porazit Titány, kteří chtěli ovládnout svět. I přestože pršelo se noční hra povedla a my jsme si zadováděli. Tedy já osobně jo! Nevím, jak vy?

Pindruše

< Předchozí Další >