Přijdu na nádraží v hrozném čase 6:30. Dělala jsem, že k ostatním nepatřím a docela mi to vycházelo. A dál... a šli jsme do vlaku směr Cheb, kde nás čekala pětihodinová (pařba) cesta.
Po 1. hodině – zatím všichni mají témata na bavení. Zábava zatím neopadává.
Po 2. hodinách – už to začíná váznout a já začínám číst první stránky Barčiny knížky – žert.
Po 3. hodinách – hrozná krize. Už nikdo neví, co má dělat a smějem se takovým blbostem, že je to děs běs.
Po čtyřech hodinách cesty... Čtvrtá hodina se mi nechce psát, tak sem s Klárkou namalujem veselé obrázky.

Po 5. hodině – vystupujem! Jsme v Chebu =-), ale asi jednu hodinu jsme šli k úplně jiné přehradě, než nám to došlo, tak jsem si docela zašli =( Ale jako vždy jsme našli správnou cestu. Po příchodu do loděnice jsme nosili 1,5 hodiny věci, lodě, konve... hotovo. Dozvěděli jsme se, že celotáborová hra bude na téma pevnost Boyard a že začínáme zítra.
Teď už nás jen čekala večerní procházka po Chebu, kde jsme dostali za úkol zjistit o nějaké památce zajímavost. Naše skupina, což byla Baruška, Klárka, Angell a já (Pusa). Vybraly jsme si hospodu U Zlomeného kola. Její název nespojovala žádná pověst. Jel prostě místní opilec do hospody, vysekal se a zlomil kolo. A kvůli tomu, že jsme vymysleli takovou blbost, jsem dostal kroniku.
Pusa
| Přejít na: |
|
| < Předchozí | Další > |